Rubriky
Bezpečnost Ekononika Energetika Nezařazené

Děravý fialový strop

Po devíti měsících nicnedělání a pasivního přihlížení masivnímu nárůstu cen základních energií v České republice se naše vláda zničehonic zavřela do svého kamrlíku, a když z něj vylezla, tak vítězoslavně oznámila, že zachránila občany naší země tím, že zastropovala ceny elektřiny (6 Kč/kWh) a plynu (3 Kč/kWh) a že mávnutím kouzelného proutku bude vše v pořádku. Skoro to vypadá, že pan předseda vlády na svém předvolebním turné, kde málem dostal od lidí nalískáno, pochopil, že jde do tuhého a že příště už by z Moravy bez úhony na svém zdraví neodjel, a tak se v panice jal nastalý problém bleskurychle, a tedy zcela nekoncepčně, vyřešit. Jak došel právě k těmto částkám, to nám jaksi vysvětlit nedokázal. Osobně bych si troufl odhadnout, že použil vysoce vědeckou metodu olíznutí ukazováčku a řekl „tak třeba 6 a 3 kačky, kluci, co říkáte“.

Do toho vstoupil pan Stanjura s tvrzením, že nás to bude stát asi 130 miliard, ale že to nikdo neumí spočítat, a hned po něm se vyjádřil pro změnu pan Rakušan s naopak zcela konkrétním odhadem, že elektřina bude v roce 2023 stát 12 Kč/kWh. Příště bych chlapcům doporučoval si před tím, než se postaví před kamery, aspoň trochu sladit notičky. Takhle nám dávají dost jasně najevo, že levá ruka netuší, co dělá pravá.

PR agentura, kterou si stát za desítky miliónů korun najal, je už jistě připravena roztočit propagandistickou mašinerii na plné obrátky a pokusit se přesvědčit českou veřejnost, že problém je vyřešen a že už není důvod jít do ulic. A že každý, kdo tam teď půjde, už je definitivně pouze proruský troll.

Petr Fiala však skutečně není David Copperfield a tento jeho děravý strop žádným reálným řešením není.

Tady je drobný výčet oněch masivních děr, jež způsobí to, že nám tento fialový strop brzy spadne na hlavu. A bude to pořádně bolet.

1.Plyn o 50% levnější než elektřina?

Rád bych znal metodiku, na jejímž základě naše vláda stanovila strop plynu na poloviční úrovni než je strop elektřiny. Zatímco elektřinu totiž budeme vyrábět stále za stejnou cenu (cca 0,45 Kč/kWh), tak pokud tady v zimě nebude žádný ruský plyn, tak ten norský, jenž kapacitně nemůže pokrýt evropskou poptávku v topné sezóně, se bude vyvažovat zlatem. Jeho cena překoná všechny rekordy a jednotlivé státy roztočí „bláznivou aukci“, kdy budou ochotny za něj zaplatit jakoukoliv cenu. Jak totiž říká Pavel Janeček – nejdražší kilowatthodina je ta, která vám chybí. Ceny plynu tak prorazí všechny myslitelné rekordy a Stanjurových 130 miliard nám bude stačit asi tak na týden.

2.Obchodníci budou nakupovat za jakoukoliv cenu

Cenový strop = obchodníkův sen. Pokud obchodníci vyrazí na trh s tím, že mohou koupit plyn či elektřinu za jakékoliv peníze, neboť stát jim bude povinen dorovnat rozdíl mezi cenou regulovanou a cenou tržní, tak logicky budou nakupovat cokoliv za jakoukoliv cenu. Nemusí se obávat toho, že něco neprodají. Nemusí se snažit kupovat za co nejmíň, aby je konkurence nevytěsnila. Žádná konkurence nebude – všichni budou prodávat za strop. Což znamená jediné – tržní ceny poletí nahoru a stát se nedoplatí

3.Nechci slevu zadarmo

Geniální bonmot Slávka Šimka sedí na fialový strop jako zadní část těla na hrnec. Ač si mnoho lidí stále patrně myslí, že státní peníze rostou někde na stromech, realita je poněkud jiná. Jsou to naše peníze, které nám sebere z kapes a následně je pouze přerozděluje. Jinými slovy, vše, co stát uhradí obchodníkům na pokrytí rozdílu mezi regulovanou a tržní cenou, musí vzít za našich kapes. Buď formou daně, nebo formou inflace. Navíc s rekordním úrokem. Tak jen pro ty, kterým to ještě nedošlo – tu slevu si stejně zaplatíme z vlastních kapes.

4.A jeden dobrý vtip na závěr – strop prý sníží inflaci!

Bohužel se mi nepodařilo se mi dohledat autora této skvělé anekdoty, kterou náš tisk v souvislosti s oznámením vzniku fialového stropu uveřejnil, ovšem jsem si jist, že kdyby jej někdo třeba na zkoušce u Mirka Ševčíka na VŠE s vážnou tváří zopakoval, tak by vyletěl ze dveří během vteřiny. Ve skutečnosti tomu totiž bude přesně naopak. Někdo totiž bude muset tenhle mejdan zaplatit. A tím někým budeme my. Jak už jsem uvedl výše, bude to buď na daních, nebo ve zvýšené inflaci. Velmi pravděpodobně se bude jednat o kombinaci obou těchto finančních instrumentů. Ceny totiž porostou, stát to bude muset cvakat, a tudíž se masivně zadlužovat a nalévat do systému víc a víc ničím nekrytých peněz. Tedy tvrzení, že fialový strop bude mít pozitivní efekt na snížení inflace v České republice, může vyplodit pouze ekonomikou zcela nepolíbený analfabet. Důvodně se obávám, že tímto analfabetem je náš ministr financí.

Jaký pak bude skutečný efekt fialového stropu? Tržní ceny energií porostou, stát se bude exponenciálně zadlužovat a pokud bude chtít v zimě zajistit z Norska alespoň nějaký plyn pro naši republiku, tak za něj bude nucen zaplatit minimálně to samé, co Německo. Spíše o něco víc. V takový moment bude regulovaná cena 3 Kč/kWh naprosto neudržitelná. Tato situace může mít pouze 3 východiska:

  1. stát bude muset regulovanou cenu plynu buď zcela zrušit nebo výrazně zvýšit, což povede ke krachu průmyslu, zemědělství i domácností, neboť to nikdo nebude schopen zaplatit
  2. stát regulovanou cenu udrží, což povede k naprostému rozvratu veřejných financí a inflaci nad 30%
  3. žádný plyn tady nebude

Ani jeden ze scénářů nevypadá úplně růžově. A bohužel ani fialově. Je to jedna černá varianta vedle druhé.

Skutečným řešením by byl odklon domácí spotřeby elektřiny z lipské burzy a její zobchodování za výrobní ceny s přiměřenou marží (za tržní cenu bychom prodávali pouze exportní přebytek), okamžité opuštění zdegradovaného sytému emisních povolenek (ETS) a zajištění dodávek ruského plynu za fixní ceny prostřednictvím Maďarska. Vše lze zrealizovat velmi rychle – avšak pouze za předpokladu, jenž naší vládě fatálně chybí. Tím předpokladem je odvaha. Odvaha upřednostnit zájmy našich občanů před zájmy soudruhů z Bruselu a potažmo z Berlína. Jenže jak řekl poslanec ODS Jan Skopeček – z lipské burzy nemůžeme odejít, protože bychom tím poškodili Německo.

Malá reminiscence na závěr – pamatujete, když Orbán zastropoval ceny pohonných hmot na čerpacích stanicích v Maďarsku, jak to naše vládní koalice i naše servilní média kritizovala, s tím, že se jedná o neudržitelné řešení, jehož důsledkem bude naprostý kolaps dodávek ropy pro maďarské občany? Některé naše deníky tento krok dokonce označily jako „cestu do pekel“. Nevíte, co se od té doby změnilo? Protože najednou – simsalabim – to v naší zemi a s plynem problém není. Naopak nám je totéž řešení servírováno naší vládou i našimi médii jako cesta do ráje. Rád si počkám na to, jak Seznam a podobné provládní plátky spustí podobně drtivou kritiku, kterou častovaly Viktora Orbána, na Petra Fialu. Jen se obávám, aby to nebylo pověstné čekání na Godota. Naše mainstreamová média už totiž zcela otevřeně přijala roli nekritických šiřitelů vládní propagandy. Aneb když dva dělají totéž, není to vždy totéž. To samé, co je v podání Orbána naprostou šíleností, se ve fialovém kabátku zázrakem stává účinným řešením. Pak se ovšem nemůžeme divit, že to u nás vypadá, tak jak to vypadá.

A pokud se naši občané nechají znovu ukolébat tímhle kouzelnickým trikem, tak za tuhle šílenost ještě zaplatíme. Draze. Uvidíte v prosinci.

Rubriky
Ekononika Energetika

Vládní blamáž? Ano a to je teprve začátek!

Ze světa ani z domova nepřicházejí dobré zprávy, agentura Moody´s snižila rating ČR, inflace je u nás takřka 17%, vybavení pro školáka první třídy pořídíte za 7.200,- Kč, máslo stojí v průměru 74,90 Kč, atd.

Není toho málo. Špatné zprávy slyšíme každý den. A těch dobrých je minimum, snad jen pokles ceny benzínu a nafty pod 45 korun.

Nevím, zda naše druhé předsednictví v Evropské radě bude hodnoceno lépe než to první, kdy vládu Mirka Topolánka „sestřelil“ Jiří Paroubek. Otázkou je, z jaké strany a kdo jej hodnotí a bude hodnotit po 31.prosinci 2022. Mainstreamová média píší o úspěšném prvním měsíci či o skvělém dosažení dohody pod názvem „Bezpečná zima díky úsporám plynu“, kdy se část členských států EU zavázala snížit spotřebu plynu o 15% ve srovnání s pěti předcházejícími roky a navíc deklarovala solidární přerozdělování plynu mezi členskými státy. Když se však podíváme hlouběji, zjistíme, že 15% úspory ve spotřebě plynu vzhledem k jeho ceně bude dosaženo tak jako tak a případnou solidaritu nelze vymáhat. No uvidíme, jak to bude dále
probíhat….

Zatím vidíme spíše vládní blamáž: zjevně se nedaří „krotit“ inflaci, která má řadu příčin, mimo jiné loni na podzim skokově zvýšenými cenami elektrické energie a plynu, navíc ještě umocněnými protiruskými sankcemi. Dosavadní navyšování úrokové míry ČNB inflaci nezbrzdilo a ani nemohlo. Není totiž daná přemrštěnou poptávkou ale především drahými
energiemi, což se promítá do růstu nákladů firem i domácností a to děsivým tempem. A to máme srpen. Skoro všichni, snad s vyjímkou naší vlády, hledí s obavami do budoucna. A inflační spirála se točí dál, neboť vyvolává tlak na růst mezd, což se jistě projeví na dalším zdražování a znovu dokola….Výsledkem může opravdu být těžké ohrožení českého
hospodářství, rodinných rozpočtů a většiny firem. A co na to vláda? Holedbá se tzv. úspěchy prvního měsíce českého předsednictví EU!

Sebechvála smrdí. Přitom nástroje vláda v rukou má. Ale směrem k nám občanům je totálně nečinná, za to k Bruselu více než vstřícná. Opatření mohou být například tato: vytvořit státní firmu na nákup plynu přímo od ruského Gazpromu a za velký odběr pro celou ČR na 10-15 let dosáhnout maximální slevu. Zatím stejně nakupujeme 98% plynu pocházejícího z Ruska, ale prostřednictvím překupníků a několikanásobně dražší. Jen se pokrytecky tváříme, že s Ruskem neobchodujeme a tím plníme politiku sankcí. Pokud jde o elektřinu, tak přeci ČR vyrábí relativně levně dostatek elektrické energie. A není jediný důvod ji draze nakupovat zpět prostřednictvím lipské burzy! Postoje minoritních akcionářů nemohou být důvodem pro krach českého hospodářství a ožebračení většiny obyvatel.

Možná se na nás bude Brusel dívat jako na hodné žáky, ale jakou cenu jsme za to ochotni zaplatit?

MUDr. Marek Zeman, MBA

Rubriky
Ekononika Tomáš Balvín

Závislost je opakem svobody

Každým dnem se na občany valí informace o dalším zdražování o desítky procent. Energie, potraviny, pohonné hmoty roztáčí kolečko růstu životních nákladů občanů. Do toho ČNB, v marné snaze zkrotit inflaci, zvyšuje základní úrokovou sazbu na 7 procent. To bude pro domácnosti znamenat jen další růst nákladů v okamžiku, kdy budou řešit refinancování svých hypoték. Roztáčí se inflační spirála, která nevěští pro občany nic dobrého.

Snahy o reakci ze strany české vlády nejlépe vystihuje věta jejího předsedy Petra Fialy ze dne 20. června 2022: „Výrazně jsme zvýšili množství domácností, které mají nárok na sociální dávky.“

Růst nákladů skutečně již dohnal, a brzy dožene další, do nedávna plně soběstačné občany do situace, kdy budou muset sklopit hlavu a požádat o sociální dávky. I přes to, že poctivě pracují a berou třeba i průměrný plat, další udržení důstojné životní úrovně jejich rodin bude záviset na blahovůli státu, zda přispěje či nikoliv. Závislost je opakem svobody. Růst ekonomické závislosti občanů na státu bude v důsledku znamenat omezení jejich ekonomické svobody.

„Peníze, jež držíme, jsou prostředkem svobody. Peníze, jež sháníme, jsou prostředkem zotročení.“ Jean Jacques Rousseau (18.století).

Co je tedy ekonomická svoboda a co ekonomické zotročení?

Ekonomická svoboda je množství peněz, o kterých můžete rozhodovat, aniž byste ohrozili své sociální jistoty. Tedy to, co vám zbude, když uhradíte všechny své náklady nezbytné pro život (bydlení, jídlo pití, energie, vzdělávání, pojištění, dopravu atd.). V ekonomickém otroctví jste v okamžiku, kdy všechny své příjmy musíte použít na zajištění svých sociální jistot a úhradu nákladů nezbytných pro život. Je to okamžik, kdy nerozhodujete prakticky o žádné koruně svých příjmů, aniž bych tím neohrozili sociální jistoty vaše či vašich blízkých.

Nejde o žádný nový ukazatel, ekonomové již dlouho znají termín Discretionary Income, který je přesně definován jako čistý příjem snížený o náklady na život a sociální jistoty. Z něj lze pak stanovit i index ekonomické svobody, tedy podíl příjmů, o kterých svobodně rozhoduji ku celkovým příjmům z vaší práce či podnikání. Pokud tento index roste, roste i vaše ekonomická svoboda, pokud klesá, směřujete do ekonomického otroctví.

Co myslíte, kam směřujete nyní právě vy? Roste ještě vaše ekonomická svoboda nebo jste se přiblížili ekonomickému otroctví? Pokud chcete, můžete si sami svůj osobní index ekonomické svobody spočítat a zjistit, kam směřujete.

Naše nedávno vzniklá strana Právo Respekt Odbornost si do vínku nadělali několik základních principů a programových tezí. Některé z nich se dotýkají právě životní úrovně domácností a zde jsou dle mého názoru ty nejpodstatnější:

  • Zvýšit čisté příjmy zaměstnanců, živnostníků i podnikatelů prostřednictvím zvýšené produktivity české ekonomiky. Práce se musí lidem vyplatit a zajistit zvýšení životní úrovně domácností.
  • Čistý příjem z práce či podnikání musí být vyšší než sociální dávky a musí být dostatečný pro zajištění důstojného života. Práce lidí v ČR má svou hodnotu.
  • Pracující lidé mají právo na důstojný život i po svém odchodu do důchodu.

Pokud nyní někdo čeká slib rozdávání peněz či nějaké zázračné rozpočtové opatření, kterým stát vytvoří z ničeho dostatek peněz pro všechny, tak bude zklamán. Neslibujeme umělé navýšení vašich příjmů na dluh. Jsme přesvědčeni, že růst příjmů musí mít počátek v růstu ekonomiky, tedy v růstu HDP na jednoho obyvatele, který se musí odpracovat. Nebudeme tedy rozdávat neexistující peníze a zvyšovat inflaci, místo toho chceme ve spolupráci s českými firmami a podnikateli obnovit českou ekonomiku, vytvořit nový český průmysl, produkující kvalitní výrobky s vysokou přidanou hodnotou a vytvořit tak podmínky pro organický růst české ekonomiky, který zajistí růst příjmů firem, zaměstnanců, domácností, a nakonec i státu. Příjmy nás všech (zaměstnanců, živnostníků, státních zaměstnanců, důchodců i všech dalších) totiž vznikají vždy jen z podnikání. 

Naším úkolem tedy je, aby nejprve vydělávali lidé a pak teprve stát. Ne naopak.

Jste pro? A jak to dokážeme? Nebude to ani rychlé a ani jednoduché, ale máme jasně daný cíl a známe cestu, která k němu vede. Mnoho opatření je již naznačeno či pospáno v našem programu PRO a dále pracujeme. Je nutné jednat rychle, mít odvahu se rozhodnout k razantním krokům a zabránit dalšímu propadu naší ekonomiky a dalšímu upadaní lidí do ekonomické nesvobody, do ekonomického otroctví.

Share on Facebook
Facebook
Sdílet...