Rubriky
Ekonomika Homepage Zdravotnictví

Individuální účty dávají čím dál větší smysl

V ČR je veřejné zdravotnictví dostupné, na vysoké úrovni a více méně bez přímé úhrady pacientem. Samozřejmě i u nás jsou obory s větší mírou spoluúčasti, ale to k věci patří a my pacienti to chápeme.

Rostoucí náklady (v posledních letech rostoucí rapidně) vyvolávají otázku, jak dál, zdali zdravotní péče není přefinancována, nebo alespoň, kde „vzít“ na zdravotní péči více potřebných peněz. Státní rozpočet je nemá, což se letos ukázalo snížením plateb za tzv. státní pojištěnce rozhodnutím našeho parlamentu. Přesto odmítám tvrzení, že české zdravotnictví další „zdroje“ nepotřebuje. Kdyby tomu tak bylo, tak by naše nemocnice zářily novotou a lékařů i sester bychom měli nadbytek. Tomu ale tak není. Řada nemocnic je sice opravených, ale řada také ne. A v oblasti personálu to je problém ještě větší. Relativní nedostatek lékařů je dán odborností a místem a nedostatek zdravotních sester je až na výjimky absolutní.

Náklady na zdravotní péči rostou, a to z řady důvodů. Především jde o stárnutí naší populace, kdy roste podíl pacientů ve vyšším věku a ti potřebují více zdravotní péče. Nové metody terapie i prevence s každoročním nárůstem nákladů o několik miliard korun a také vyšší „laické“ vzdělání pacientů a dostatek (ne vždy validních) informací nás stojí další peníze. A my sami zdravotníci také již nechceme na úkor svých platů „dotovat“ náklady na zdravotní péči. A také rychle rostou náklady na energie, dopravu, služby a podobně.

Řada ekonomů a dalších odborníků se zamýšlí nad tím, jak do zdravotnictví „poslat“ více peněz. Připouští možnost obnovy poplatků za pobyt v nemocnici, či za větší spoluúčast na některých (ptám se kterých?) výkonech nebo léčbě. Opět je nyní řešena možnost připojištění k povinnému veřejnému zdravotnímu pojištění. Jistě za úvahu nebo diskuzi to stojí, ale v konečném důsledku půjde spíš jen o jednotky miliard korun než větší pomoc.

Zdravotní pojišťovny, aby vůbec zvládly nároky spojené s financováním zdravotní péče, do systému úhrady již před lety zavedly řadu limitujících mechanismů, které nutí zdravotnická zařízení šetřit. Ale to nestačí. Teprve, když budeme šetřit všichni, tak se to skutečně projeví. To mě vede k „oprášení“ myšlenky tzv. individuálních účtů, kdy úspory každého z nás mohou mít přínos v nějakém bonusu opět každému z nás, kteří něco ušetříme. Jde o metodu, kdy bez ohledu na výši našich plateb do veřejného zdravotního pojištění, budou naše výdaje vztaženy k průměrné úhradě na jednoho pojištěnce dané pojišťovny, korelovány s věkem, pohlavím a místem (například v rámci Prahy a Středočeského kraje) a část případné úspory odvozené od referenčních dat se nám „vrátí“ zpět na náš individuální účet jako bonus k dalšímu využití kupříkladu na stomatologickou péči, lázeňskou péči nebo doplatky za léky. Veškeré informace budou pro konkrétního pojištěnce dostupné on-line. Jde o to nikoliv šetřit na nezbytné péči ale na duplicitních vyšetřeních, výkonech atd. Výhrady typu, že lékař má vždy „navrch“ nad pacientem zazní, ale jsou zavádějící. Argumentační možnosti pacienta vůči lékaři jsou často omezené, ale v některých případech nikoliv: Mám na mysli například odběry krve duplicitní u praktiků a specialistů, stejná vyšetření tam nebo jinde… Zkrátka je třeba vyvolat zájem o úspory u všech zúčastněných. Vždyť každý by si mohl (a může už nyní) na svém účtu zkontrolovat, jaké peníze na jeho zdravotní péči šly.

Myslím, že tímto způsobem je možno ušetřit ročně i několik desítek miliard korun. Zvláště, když součástí každé zprávy od lékaře bude i výčet na zdravotní pojišťovnu vykázaných výkonů včetně ceny. Jde o nás všechny pacienty, zdravotníky i zdravotní pojišťovny. Prosím zamysleme se nad tím.

MUDr. Marek Zeman, MBA.

Rubriky
Bezpečnost Ekonomika Energetika Nezařazené

Tiskové prohlášení: Otevřený dopis strany Právo Respekt Odbornost členům Parlamentu ČR

Praha, 4. října 2022

Vážené senátorky a poslankyně,
vážení senátoři a poslanci,

jistě neunikla vaší pozornosti hrubě urážlivá veřejná prohlášení členů politických stran a mediálně známých osob vůči Mgr. Janě Zwyrtek Hamplové, zvolené do Senátu Parlamentu České republiky v
senátním obvodu č. 76 – Kroměříž.

Touto cestou v první řadě odsuzujeme podobné projevy nenávisti a zloby jako něco, co se nesmí stát novým stylem politické kultury v České republice.

Současně vyzýváme i vás, abyste se k těmto výrokům otevřeně vyjádřili. Jsou totiž směrovány vůči Vaší nastupující kolegyni, demokraticky zvolené člence Parlamentu České republiky. Jsme přesvědčeni, že v tomto případě jednoznačně platí latinské „Qui tacet, consentire videtur”, tedy „kdo mlčí, zdá se, že souhlasí”.

Bez vzájemného respektu a bez dodržování alespoň základních zásad slušnosti ztratí Česká republika právo označovat se za demokratickou zemi, za zemi, založenou na lidskosti a právu.

Žádáme každého z vás, abyste veřejnost seznámili se svým pohledem na tuto zcela nepřijatelnou kampaň. Protože mlčení si bude naše společnost oprávněně vykládat jako váš souhlas s podobnými výroky, jaké jsou uvedeny v příloze dopisu.

JUDr. Jindřich Rajchl, předseda
JUDr. Tomáš Nielsen, 1. místopředseda
Mgr. Alena Maršálková, místopředsedkyně
Mgr. Ondřej Svoboda, místopředseda
JUDr. Petr Vacek, místopředseda

Příloha:
Ukázka urážlivých a hanlivých komentářů zveřejněných na sociálních sítích o Mgr. Janě Zwyrtek Hamplové.

Kontakt pro média: [email protected]

Rubriky
Ekonomika Energetika

Vládní blamáž? Ano a to je teprve začátek!

Ze světa ani z domova nepřicházejí dobré zprávy, agentura Moody´s snižila rating ČR, inflace je u nás takřka 17%, vybavení pro školáka první třídy pořídíte za 7.200,- Kč, máslo stojí v průměru 74,90 Kč, atd.

Není toho málo. Špatné zprávy slyšíme každý den. A těch dobrých je minimum, snad jen pokles ceny benzínu a nafty pod 45 korun.

Nevím, zda naše druhé předsednictví v Evropské radě bude hodnoceno lépe než to první, kdy vládu Mirka Topolánka „sestřelil“ Jiří Paroubek. Otázkou je, z jaké strany a kdo jej hodnotí a bude hodnotit po 31.prosinci 2022. Mainstreamová média píší o úspěšném prvním měsíci či o skvělém dosažení dohody pod názvem „Bezpečná zima díky úsporám plynu“, kdy se část členských států EU zavázala snížit spotřebu plynu o 15% ve srovnání s pěti předcházejícími roky a navíc deklarovala solidární přerozdělování plynu mezi členskými státy. Když se však podíváme hlouběji, zjistíme, že 15% úspory ve spotřebě plynu vzhledem k jeho ceně bude dosaženo tak jako tak a případnou solidaritu nelze vymáhat. No uvidíme, jak to bude dále
probíhat….

Zatím vidíme spíše vládní blamáž: zjevně se nedaří „krotit“ inflaci, která má řadu příčin, mimo jiné loni na podzim skokově zvýšenými cenami elektrické energie a plynu, navíc ještě umocněnými protiruskými sankcemi. Dosavadní navyšování úrokové míry ČNB inflaci nezbrzdilo a ani nemohlo. Není totiž daná přemrštěnou poptávkou ale především drahými
energiemi, což se promítá do růstu nákladů firem i domácností a to děsivým tempem. A to máme srpen. Skoro všichni, snad s vyjímkou naší vlády, hledí s obavami do budoucna. A inflační spirála se točí dál, neboť vyvolává tlak na růst mezd, což se jistě projeví na dalším zdražování a znovu dokola….Výsledkem může opravdu být těžké ohrožení českého
hospodářství, rodinných rozpočtů a většiny firem. A co na to vláda? Holedbá se tzv. úspěchy prvního měsíce českého předsednictví EU!

Sebechvála smrdí. Přitom nástroje vláda v rukou má. Ale směrem k nám občanům je totálně nečinná, za to k Bruselu více než vstřícná. Opatření mohou být například tato: vytvořit státní firmu na nákup plynu přímo od ruského Gazpromu a za velký odběr pro celou ČR na 10-15 let dosáhnout maximální slevu. Zatím stejně nakupujeme 98% plynu pocházejícího z Ruska, ale prostřednictvím překupníků a několikanásobně dražší. Jen se pokrytecky tváříme, že s Ruskem neobchodujeme a tím plníme politiku sankcí. Pokud jde o elektřinu, tak přeci ČR vyrábí relativně levně dostatek elektrické energie. A není jediný důvod ji draze nakupovat zpět prostřednictvím lipské burzy! Postoje minoritních akcionářů nemohou být důvodem pro krach českého hospodářství a ožebračení většiny obyvatel.

Možná se na nás bude Brusel dívat jako na hodné žáky, ale jakou cenu jsme za to ochotni zaplatit?

MUDr. Marek Zeman, MBA

Rubriky
Ekonomika Tomáš Balvín

Závislost je opakem svobody

Každým dnem se na občany valí informace o dalším zdražování o desítky procent. Energie, potraviny, pohonné hmoty roztáčí kolečko růstu životních nákladů občanů. Do toho ČNB, v marné snaze zkrotit inflaci, zvyšuje základní úrokovou sazbu na 7 procent. To bude pro domácnosti znamenat jen další růst nákladů v okamžiku, kdy budou řešit refinancování svých hypoték. Roztáčí se inflační spirála, která nevěští pro občany nic dobrého.

Snahy o reakci ze strany české vlády nejlépe vystihuje věta jejího předsedy Petra Fialy ze dne 20. června 2022: „Výrazně jsme zvýšili množství domácností, které mají nárok na sociální dávky.“

Růst nákladů skutečně již dohnal, a brzy dožene další, do nedávna plně soběstačné občany do situace, kdy budou muset sklopit hlavu a požádat o sociální dávky. I přes to, že poctivě pracují a berou třeba i průměrný plat, další udržení důstojné životní úrovně jejich rodin bude záviset na blahovůli státu, zda přispěje či nikoliv. Závislost je opakem svobody. Růst ekonomické závislosti občanů na státu bude v důsledku znamenat omezení jejich ekonomické svobody.

„Peníze, jež držíme, jsou prostředkem svobody. Peníze, jež sháníme, jsou prostředkem zotročení.“ Jean Jacques Rousseau (18.století).

Co je tedy ekonomická svoboda a co ekonomické zotročení?

Ekonomická svoboda je množství peněz, o kterých můžete rozhodovat, aniž byste ohrozili své sociální jistoty. Tedy to, co vám zbude, když uhradíte všechny své náklady nezbytné pro život (bydlení, jídlo pití, energie, vzdělávání, pojištění, dopravu atd.). V ekonomickém otroctví jste v okamžiku, kdy všechny své příjmy musíte použít na zajištění svých sociální jistot a úhradu nákladů nezbytných pro život. Je to okamžik, kdy nerozhodujete prakticky o žádné koruně svých příjmů, aniž bych tím neohrozili sociální jistoty vaše či vašich blízkých.

Nejde o žádný nový ukazatel, ekonomové již dlouho znají termín Discretionary Income, který je přesně definován jako čistý příjem snížený o náklady na život a sociální jistoty. Z něj lze pak stanovit i index ekonomické svobody, tedy podíl příjmů, o kterých svobodně rozhoduji ku celkovým příjmům z vaší práce či podnikání. Pokud tento index roste, roste i vaše ekonomická svoboda, pokud klesá, směřujete do ekonomického otroctví.

Co myslíte, kam směřujete nyní právě vy? Roste ještě vaše ekonomická svoboda nebo jste se přiblížili ekonomickému otroctví? Pokud chcete, můžete si sami svůj osobní index ekonomické svobody spočítat a zjistit, kam směřujete.

Naše nedávno vzniklá strana Právo Respekt Odbornost si do vínku nadělali několik základních principů a programových tezí. Některé z nich se dotýkají právě životní úrovně domácností a zde jsou dle mého názoru ty nejpodstatnější:

  • Zvýšit čisté příjmy zaměstnanců, živnostníků i podnikatelů prostřednictvím zvýšené produktivity české ekonomiky. Práce se musí lidem vyplatit a zajistit zvýšení životní úrovně domácností.
  • Čistý příjem z práce či podnikání musí být vyšší než sociální dávky a musí být dostatečný pro zajištění důstojného života. Práce lidí v ČR má svou hodnotu.
  • Pracující lidé mají právo na důstojný život i po svém odchodu do důchodu.

Pokud nyní někdo čeká slib rozdávání peněz či nějaké zázračné rozpočtové opatření, kterým stát vytvoří z ničeho dostatek peněz pro všechny, tak bude zklamán. Neslibujeme umělé navýšení vašich příjmů na dluh. Jsme přesvědčeni, že růst příjmů musí mít počátek v růstu ekonomiky, tedy v růstu HDP na jednoho obyvatele, který se musí odpracovat. Nebudeme tedy rozdávat neexistující peníze a zvyšovat inflaci, místo toho chceme ve spolupráci s českými firmami a podnikateli obnovit českou ekonomiku, vytvořit nový český průmysl, produkující kvalitní výrobky s vysokou přidanou hodnotou a vytvořit tak podmínky pro organický růst české ekonomiky, který zajistí růst příjmů firem, zaměstnanců, domácností, a nakonec i státu. Příjmy nás všech (zaměstnanců, živnostníků, státních zaměstnanců, důchodců i všech dalších) totiž vznikají vždy jen z podnikání. 

Naším úkolem tedy je, aby nejprve vydělávali lidé a pak teprve stát. Ne naopak.

Jste pro? A jak to dokážeme? Nebude to ani rychlé a ani jednoduché, ale máme jasně daný cíl a známe cestu, která k němu vede. Mnoho opatření je již naznačeno či pospáno v našem programu PRO a dále pracujeme. Je nutné jednat rychle, mít odvahu se rozhodnout k razantním krokům a zabránit dalšímu propadu naší ekonomiky a dalšímu upadaní lidí do ekonomické nesvobody, do ekonomického otroctví.

Share on Facebook
Facebook
Sdílet...