Když se podíváme na mandatorní výdaje státu, tak mnoho politiků celou diskusi hned ukončí jednoduchou větou o tom, že se jedná o povinné náklady státu, které často vychází ze schválených zákonů. Tím většinou toto téma rychle skončí.
Hospodaří stát snad tak dobře, že otázka mandatorních výdajů je pro politiky tabu?
Kromě důchodů, školství, výzkumu, IZS, armády bychom jistě našli další užitečné, nebo potřebné mandatorní výdaje, které jednoduše stát musí platit, aby plnil svou funkci.
Ale čert se skrývá často v detailech, proto je vždy dobré myslet na to, že pořádek dělá přátele.
Mnoho dlouhodobých výdajů, které se tváří jako mandatorní utíká státu často nejen v obludné legislativě. Například ve prospěch solárních baronů, každoročně vytahuje občanům peníze z jejich kapes, jen díky zainteresovaným politikům, kteří nemají ani morální kredit pro výkon veřejné funkce, ale jsou občany zvoleni a dál páchají amorální skutky, často na hraně zákona pod rouškou konání dobra.
Takové náklady v organizacích státu mohou být často různé smlouvy na služby a servis, které taková organizace potřebuje pro své fungování po celou dobu své existence. Pak už můžeme mluvit o mandatorním výdaji, ale zde nejdou peníze přímo občanům, ale soukromým firmám obchodujícím se státem nebo jeho organizačními složkami.
Když se podíváme na detaily, kterých jsou statisíce v podobě smluv právě na rozličné dodávky pro stát, nestačí se jeden divit.
Například software pro stát, dokonce i bezpečnostní složky dodávají soukromé firmy často napojené přímo, či nepřímo na politiky. Po deseti i více letech provozování takových služeb dochází k tomu, že se pokračuje v kontraktu nerušeně dál. Ale nikdo už nevyhodnotí například to, že takové služby si může stát zajistit vlastními prostředky, nebo platí zastaralé, nevyhovující řešení, které je navíc téměř vždy neskonale drahé. Ale protože je stát potřebuje, tak jsou v rozpočtu peníze každoročně připraveny pro „soukromého spasitele“. Asi by vše bylo v pořádku, kdyby trní hospodářství nebylo soustavně křiveno ve prospěch zájmových skupin, které v „dobrém prostředí“ rostou jako houby po dešti.
Nejde do nekonečna jen sklízet. Je důležité o plody práce pečovat a chránit je před záludnými parazity.
Takových detailů, kde jsou angažovány soukromé společnosti napojené na politiky, často z dob vlád především ODS je obrovské množství. Jediná poctivá revize by velice rychle státu ušetřila finanční prostředky v řádech desítek miliard korun a navíc by zefektivnila často i výkon služeb pro své občany.
Ve zkratce se dá mluvit o politicky dosazených parazitech, obdobně jako tomu je v případech trafik pro politiky. Zde se jedná nejčastěji o výběrová řízení ušitá podle práva na míru, za nehorázně amorálních a nevýhodných podmínek pro stát. „ Z našeho krev neteče?“ Pro řešení situace stačí kvalitní management, který bude orientován na kvalitu a produkci a nikoliv plnit politická zadání pro kamarády a známé.
Faktem je, že dlouholeté zaplevelování státních organizací a státu může dosahovat astronomických částek na výdajové straně rozpočtu, který je stále ve více žalostném stavu a každý rok se opakuje deficit krytý z nových a nových dluhů.
Přitom revize takových nákladů by mohla znamenat významnou úsporou a zlepšení finančního zdraví celé ekonomiky státu. Když šetřit, tak všichni.
Podle posledních průzkumů se stále častěji objevují služby poskytované soukromými společnostmi pro stát a veřejný sektor jako předražené, nevýhodné a dokonce zhoršující servis pro občany. Přibývá také příkladů, kdy stát hospodaří levněji s velkou administrativou než zainteresovaní parazité.
Je třeba hledat oblasti, kde bude stát podnikat lépe než soukromý sekto, chránit strategické suroviny, komodity a udržovat potenciál pro prosperitu všech.
autor: PhDr. Michal Riško