Jednostranné články, reportáže, pořady a debaty. Každý kdo vybočuje z nařízeného směru a má jiný názor, je dezinformátor, dezolát, frustrát, proruský troll, šváb či šmejd. Takto dnes vypadá drtivá část mediální scény a sociálních sítí. To, v jaké stavu je dnes naše země, je dílem nezodpovědných a nekompetentních politiků, které vehementně podporují mainstreamová média v čele s těmi veřejnosprávními. Po téměř 20leté novinářské praxi mě doslova zvedl ze židle počin redaktora Radka Bartoníčka ze serveru Aktuálně.cz. Ten si stěžuje, že ho štve, že občané nevěří novinářům a oni se přitom, tak snaží. Proto se pustil do osvěty občanů. Na svém twitteru zveřejnil video, ve kterém nám chtěl přiblížit novinařinu a politiku. Po jeho shlédnutí musím konstatovat, že pokud takto pracuje většina novinářů, pak se ani nedivím, že je naše mediální scéna v takovém marasmu. A jen doufám, že už brzy bude toto video sloužit jako odstrašující příklad, při výuce na školách, jak se nemá dělat novinařina.
Začnu od konce. Pokud si myslíte, že nám pan redaktor svou práci a politiku ve videu přiblížil, pak se pletete. Je to jen živá reklama na předsedu vlády Petra Fialu. Pan redaktor ve svém vystoupení umocňuje důležitost svých slov neverbální komunikací, kterou zdůrazňuje své emoce. Rozhazuje rukama, pak kývá jednou rukou a k tomu hrozí či ukazuje do kamery, tedy na nás prstem. Toto gesto je naprosto nevhodné nejen v osobní komunikaci, natož ve veřejné. V úvodu videa nám dokonce prozradí své telefonní číslo. Vzpomínáte na jednu předvolební kampaň, kdy nám z billboardů oznamovali kandidáti za Hnutí ANO, že mají číslo na Babiše?
Poté nám zdůrazní, že je novinář z důvěryhodného webu. To asi, abychom si nemysleli, že je dezinformátor. No a pak to přijde. Štve ho, že si myslíme, že novináři šíří nepravdu nebo podvádí čtenáře. Není to pravda. Často to prý slyší na protivládních demonstracích. Dušuje se, že on i jeho kolegové se informace snaží ověřovat. A jako příklad uvádí, nedávný rozhovor s předsedou vlády Petrem Fialovou. A padají z něj opravdu perly: „Bylo jen na nás, co se budeme ptát! Nikdo nám neříkal, na to se ptejte, na to se nesmíte ptát. Bylo to jen na naší svobodné vůli, protože u nás máme novinářskou svobodu. A hodně jsme mysleli na nevoliče Petra Fialy, co oni by se ho zeptali, snažili jsme se být kritičtí.“ Docela ráda bych se ho zeptala, proč nám to říká? Vždyť je to samozřejmost, nebo si snad někdy někteří politici diktují o čem budou či nebudou mluvit?
A pan redaktor vypustil z úst další pecku. „Ptali jsme se pana premiéra také na osobní věci a jako perličku uvedu, že jsme se ho zeptali na MS ve fotbale, zajímaly nás emoce, komu fandí, kdo podle něho vyhraje a on odpověděl, že to neřekne, že by musel víc analyzovat hru, vidět více utkání a na to nemá čas. Neřekl ani, kterému mužstvu fandi. A tak je to u něj i v politice. Nemůžete od něj čekat rychlé soudy, nějaké emoce, ale zároveň jsou s ním zajímavé rozhovory, je zajímavé si s ním povídat. Není tak nudný patron, jak si lidé myslí. Ale to neznamená, volte ho, nebo nevolte ho. Nikdy vám nebudu nic říkat u žádného politika. My novináři se snažíme ke všem politikům přistupovat stejně.“ Za toto vystoupení by v době, kdy se dělala poctivá novinařina, dostal pan redaktor nabídku od svého zaměstnavatele, aby si hledal místo v jiném oboru, třeba v marketingu, nebo v PR týmu Petra Fialy, protože reklama mu jde líp, než psaní článků.
Když si zcela nezaujatě přečtete zmiňovaný rozhovor, tak se z něj vlastně nic moc nedozvíte, kromě toho, že se Petr Fiala kdysi věnoval sportu, že je s prací ministrů spokojen a nikoho, ani Pavla Blažka kvůli kauze brněnských městských bytů, odvolávat nechce. Když se redaktor konečně začne ptát na to, co zajímá velkou část občanů, jako je vysoká inflace, zálohy na energie, tak se zase nedozvíte nic kromě prázdných frází a bezobsažných vyjádření. „Nenecháme nikoho padnout, prosím, občany o trpělivost“… „Čtu různé názory, účastním se porad ekonomů, spolupracuji s expertními týmy. Mně kritická debata vůbec nevadí. Když mi připadá něco zajímavé, tak se tím řídím, ale současně říkám, že se pohybujeme mezi několika póly“… „Jsou před námi obrovské výzvy, které máme v programovém prohlášení a musíme je naplnit“… „Jsme připraveni dělat věci, které nejsou populární, a budeme v tom pokračovat“… „Lidé, se kterými se setkávám, a jsou našimi voliči, si dobře uvědomují, že základním zdrojem problémů je ruská agrese na Ukrajině a válka, kterou proti nám vede Putin prostřednictvím energií a dalších ekonomických věcí“…
Pokud někdo z vás čekal nějaká konkrétní řešení či vize bude zklamán i z další odpovědi. Pana redaktora zajímalo, jak by podle Petra Fialy měla naše země vypadat za 10 let. „Právě to bude předmětem diskuse. Určitě chci zmiňovanou vizi vytvořit a budu na ní pracovat. Začneme se jí zabývat od začátku roku, kdy budeme upravovat programové prohlášení vlády.“ Opět tedy nic neříkající odpověď, možná uspokojivá pro fanouška SPOLU, nikoli pro erudovaného novináře. Redaktor Bartoníček se ale už více neptal.
A jak se ve videu pan redaktor dušuje, že si všechny informace ověřuje, tak takto to u něj vypadá v praxi. Otázku zformuloval tak, aby vyzněla jako kritika, ovšem ve skutečnosti jen nahrává Petru Fialovi. Zeptal se: „Nedůvěra ve vládu ale roste i mezi lidmi, kteří vládní strany volili. Experti to přikládají hlavně nezvládnuté komunikaci. Jak ji zlepšíte?“ Odpověď: „Nedůvěra ve vládu neroste. Ukázaly to komunální a senátní volby, ze kterých se opozice snažila udělat hlasování o vládě.“ A dál nebylo nic. Tímto novinář ignoroval názory expertů, které v odpovědi uváděl a profík, by vytáhl poslední průzkumy veřejného mínění, které deklarují pravý opak.
O tom, že protivládní demonstrace nazývají v rozhovoru proruskými, raději moc nekomentuji. Proruské je vlastně to, že lidé, nespokojení se současnou ekonomickou situací, dodáváním zbraní na Ukrajinu, teď i s výcvikem ukrajinských vojáků u nás, s nesmyslným zadlužováním našich dětí, dají svůj názor veřejně najevo a jdou na demonstraci. To si tedy dovolili hodně! Shrnu celý rozhovor do jedné věty. Bylo to jen PR Petra Fialy, nic nového jsem se nedozvěděla a číst ho, byla to ztráta času.
Na závěr se vrátím k videu pana redaktora. Ten vyzval občany: „Nešiřte po sociálních sítích nenávist a lež, ověřujte si informace, naslouchejme si, komunikujme!“ Možná by stačilo, kdyby s touto výzvou začal u svých kolegů napříč médii. Jejich příspěvky na sociálních sítích se mnohdy nedají ani přečíst nahlas. Další apel by měl směřovat k politikům, kteří se neštítí ani na jednání veřejně napadat své kolegy. Pak lze moralizovat nás občany.
Počin pana redaktora je zoufalý pokus změnit náladu ve společnosti. Nápravu je potřeba dělat od těch, kteří ji mají na svědomí. Přestaňte dělat agitky, začněte dodržovat etický kodex novináře a respektovat čl. 17 Listiny základních práv a svobod, který mimo jiné říká, že občané demokratického státu bez rozdílu svého společenského postavení mají nezadatelné právo na informace. Toto občanské právo realizují novináři svou činností, a proto přejímají plnou odpovědnost za to, že informace, které předávají, jsou včasné, úplné, pravdivé a nezkreslené. Občan má právo na objektivní obraz skutečnosti a také právo na vyjádření vlastního názoru. Ten může být předmětem kritiky, ale nikdy nesmí být předmětem perzekuce, diskriminace či dehonestace ze strany státní moci či veřejnoprávních médií. Až toto budete vy novináři, respektovat, pak my občané, vám budeme věřit!
Zdroje: