Rubriky
Bezpečnost Homepage Petr Vacek Zahraniční politika

Putin v Haagu? Překážka od USA. Irák, Jugoslávie… Právník vynesl překvapení

Mezinárodní trestní soud v Haagu není uznáván Spojenými státy a v jeho celku ani Ukrajinou, poznamenává právník, exdiplomat, znalec mezinárodního práva a místopředseda strany PRO Petr Vacek v souvislosti s voláním, že ruský prezident má být stíhán coby válečný zločinec. Srovnávat válku na Ukrajině s invazí USA do Iráku? „Nejenže se porovnávat dá, ale do značné míry i musí,“ soudí Vacek. „Válka v Jugoslávii byla až do konfliktu na Ukrajině největším selháním světového společenství. Letecké bombardování mělo dle mého soudu všechny znaky válečných zločinů v širším slova smyslu,“ dodává pak k událostem v Jugoslávii.

Ač to pro leckoho nezní moc věrohodně, i válka má svá pravidla, která jsou obsažena ve smlouvách zvaných ženevské konvence, ale i v řadě dalších mezinárodních zákonů a dohod. Za jejich porušení by měly být stíhány osoby zodpovědné za zločin genocidy, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny nebo zločin agrese. Jak to je ve skutečnosti se stíháním válečných zločinů? Nezůstává ten záměr z politických důvodů jenom na papíře? Neplatí i v těchto případech rčení, že všichni jsme si rovni, jen někteří jsou si rovnější?

Válečné právo bylo kodifikováno ještě dlouho před vznikem ženevských konvencí. První novodobé písemné kodifikace vznikly na haagských mírových konferencích na přelomu předminulého století a sjednotily do té doby více či méně respektovaná obyčejová pravidla. Tyto úmluvy obsahovaly tzv. doložku si omnes, tedy byly aplikovatelné jen mezi smluvními stranami. Jakkoliv byla tato doložka vyloučena pozdějšími Ženevskými úmluvami o ochraně obětí války, máte pravdu v tom, jako by její duch žil v politické rovině i nadále. Mezinárodní společenství nikdy nemělo větší problém stíhat a trestat válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, které byly spáchány na území rozvojových nebo z globálního hlediska méně významných států. Bez větších problémů tak byly rezolucemi Rady bezpečnosti OSN v roce 1993, 1994 a 2002 ustanoveny ad hoc trestní tribunály pro bývalou Jugoslávii, Rwandu a Sierra Leone. S většími problémy se již potýkalo ustanovení stálého Mezinárodního trestního soudu a nutno říci, že počátečnímu entuziasmu navzdory tento soud do něj vkládaná očekávání dosud nenaplnil a velmi pravděpodobně se tak ani v budoucnosti nestane.

Pokud se mě tedy ptáte, zda jsou si některé státy v případě stíhání válečných zločinů rovnější, pak musím s politováním konstatovat, že nepochybně ano. Velcí hráči současného světa ukazují svoji pokryteckou tvář, když principy mezinárodního válečného a humanitárního práva jsou připraveni vždy hlásat a prosazovat v zemích tzv. třetího světa, v případě vlastních zájmů jim však mnohdy toto odhodlání zcela chybí, resp. je jejich postupem zcela účelově mařeno až vyloučeno. A abychom byli zcela adresní, tyto novodobé farizeje musíme hledat zejména mezi stálými členy Rady bezpečnosti OSN s právem veta, tedy především mezi USA, Ruskem a nepochybně i Čínou.

Je v Ženevských úmluvách či jinde ošetřena skutečnost, že je mnohem snazší připsat válečný zločin vojákovi, který ho spáchal, než vůdci, resp. veliteli, který ho nařídil? Mám tím na mysli to, že voják se za války stěží může vzepřít rozkazu, ale přitom ho jeho uposlechnutí nezbavuje trestní odpovědnosti.

S ohledem na to, že v obecném chápání jsou za válečné zločiny považovány všechny níže uvedené zločiny, lze tedy s uvedeným hodnocením souhlasit. Velmi totiž záleží na tom, o jaký zločin se jedná (míra jeho závažnosti se nepochybně vždy promítá do složitosti a délky celého trestního procesu), v jaké jurisdikci je trestní řízení vedeno a jaké je postavení pachatele v rámci státní či vojenské hierarchie, neboť toto často vylučuje reálnou možnost jeho stíhání či potrestání.

Pokud je zločin vyšetřován a stíhán v národní jurisdikci a na základě příslušné vnitrostátní právní úpravy, pak tak činí většinou jeden z přímých účastníků ozbrojeného konfliktu a osoba (nebo jejich skupina), která je označována za pachatele, je poměrně rychle postavena před soud a i odsouzena. Nelze při tom přehlédnout, že rychlost soudního jednání a tvrdost vynesených trestů je často motivována politicky a o naplnění standardů spravedlivého trestního procesu tak lze často s úspěchem pochybovat.

Pokud se jedná o moderní mezinárodní trestní právo, pak toto rozděluje čtyři okruhy zločinů. Jejich trestnost je stanovena přímo mezinárodním právem a souzeni tak mohou být i občané států, kde takovýto zločin v právním řádu zakotven není. Budeme-li brát v potaz možnou četnost těchto zločinů, pak lze tyto posloupnosti řadit v posloupnosti válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, zločinů genocidy a zločinů agrese.

Můžete popsat, co přesně se za těmito jednotlivými zločiny skrývá?

Válečné zločiny jsou porušením zásadních norem mezinárodního humanitárního práva, které se uplatňuje za ozbrojeného konfliktu. Tato porušení se mohou týkat jak haagského práva, zakazujícího některé způsoby vedení ozbrojeného konfliktu včetně nepřípustných prostředků v tomto boji užitých (zbraně hromadného ničení), tak práva daného ženevskými konvencemi, jež chrání oběti válek, například raněné vojáky a válečné zajatce, civilní obyvatelstvo.

Zločiny proti lidskosti jsou násilná jednání spáchaná v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku proti civilnímu obyvatelstvu. Tyto zločiny sice nemusí přímo souviset s ozbrojeným konfliktem, ve většině případů jsou však páchány v jeho rámci a nevylučuje se tak jejich souběh s válečnými zločiny.

Rubriky
Jindřich Rajchl Zahraniční politika

Výzva k omluvě

Guy Maurice Marie Louise Verhofstadt

poslanec

Evropský parlament

V Praze dne 1. 8. 2022

Výzva k omluvě

Pane Verhofstade,

zaznamenali jsme Vaše vystoupení na zasedání Evropského parlamentu dne 6. července 2022.  Zde jste se velmi nevhodným a hrubě urážlivým způsobem obracel na tam přítomného předsedu vlády České republiky Petra Fialu.

Ačkoliv je všem tento způsob Vašeho jednání velmi dobře znám, stejně jako je známa nezkušenost a přehnaná opatrnost předsedy vlády Petra Fialy, Vaše shora uvedené vystoupení přesáhlo všechny meze toho, co si může kdokoliv, Vás nevyjímaje, dovolit vůči vrcholnému zástupci suverénního státu.

Vrchnostensky arogantní a káravý pokřik, kterého jsme byli svědky, byl urážkou nejen našeho předsedy vlády, ale i všech občanů České republiky, a současně byl jednoznačným potvrzením důležitosti existence práva veta, které musí být při rozhodování v Evropské unii bezpodmínečně zachováno.

Forma Vašeho projevu byla tím nejlepším argumentem proti jeho obsahu – právě zachování práva veta je hlavní pojistkou proti šikanózním vrchnostenským manýrům bruselského centra vůči jednotlivým členským státům a jejich představitelům.

Litujeme, že Vás přímo na místě samém pan předseda vlády Petr Fiala nevykázal do příslušných mezí. Očekávali jsme rovněž, že si svůj exces uvědomíte a svojí následnou omluvou jej napravíte.     

Vzhledem k tomu, že se tak do této doby nestalo, vyzýváme Vás k neprodlené a upřímné omluvě a k věrohodnému ujištění, že se toto Vaše zcela nevhodné chování nebude vůči zástupci naší země již nikdy opakovat.   

JUDr. Jindřich Rajchl, předseda politické strany Právo Respekt Odbornost

JUDr. Tomáš Nielsen, 1. místopředseda strany

JUDr. Petr Vacek, místopředseda strany pro zahraniční záležitosti

Mgr. Alena Maršálková, místopředsedkyně strany

Mgr. Ondřej Svoboda, místopředseda strany

Podpisový formulář

Share on Facebook
Facebook
Sdílet...