Rubriky
Bezpečnost Ekononika Energetika Nezařazené

Děravý fialový strop

Po devíti měsících nicnedělání a pasivního přihlížení masivnímu nárůstu cen základních energií v České republice se naše vláda zničehonic zavřela do svého kamrlíku, a když z něj vylezla, tak vítězoslavně oznámila, že zachránila občany naší země tím, že zastropovala ceny elektřiny (6 Kč/kWh) a plynu (3 Kč/kWh) a že mávnutím kouzelného proutku bude vše v pořádku. Skoro to vypadá, že pan předseda vlády na svém předvolebním turné, kde málem dostal od lidí nalískáno, pochopil, že jde do tuhého a že příště už by z Moravy bez úhony na svém zdraví neodjel, a tak se v panice jal nastalý problém bleskurychle, a tedy zcela nekoncepčně, vyřešit. Jak došel právě k těmto částkám, to nám jaksi vysvětlit nedokázal. Osobně bych si troufl odhadnout, že použil vysoce vědeckou metodu olíznutí ukazováčku a řekl „tak třeba 6 a 3 kačky, kluci, co říkáte“.

Do toho vstoupil pan Stanjura s tvrzením, že nás to bude stát asi 130 miliard, ale že to nikdo neumí spočítat, a hned po něm se vyjádřil pro změnu pan Rakušan s naopak zcela konkrétním odhadem, že elektřina bude v roce 2023 stát 12 Kč/kWh. Příště bych chlapcům doporučoval si před tím, než se postaví před kamery, aspoň trochu sladit notičky. Takhle nám dávají dost jasně najevo, že levá ruka netuší, co dělá pravá.

PR agentura, kterou si stát za desítky miliónů korun najal, je už jistě připravena roztočit propagandistickou mašinerii na plné obrátky a pokusit se přesvědčit českou veřejnost, že problém je vyřešen a že už není důvod jít do ulic. A že každý, kdo tam teď půjde, už je definitivně pouze proruský troll.

Petr Fiala však skutečně není David Copperfield a tento jeho děravý strop žádným reálným řešením není.

Tady je drobný výčet oněch masivních děr, jež způsobí to, že nám tento fialový strop brzy spadne na hlavu. A bude to pořádně bolet.

1.Plyn o 50% levnější než elektřina?

Rád bych znal metodiku, na jejímž základě naše vláda stanovila strop plynu na poloviční úrovni než je strop elektřiny. Zatímco elektřinu totiž budeme vyrábět stále za stejnou cenu (cca 0,45 Kč/kWh), tak pokud tady v zimě nebude žádný ruský plyn, tak ten norský, jenž kapacitně nemůže pokrýt evropskou poptávku v topné sezóně, se bude vyvažovat zlatem. Jeho cena překoná všechny rekordy a jednotlivé státy roztočí „bláznivou aukci“, kdy budou ochotny za něj zaplatit jakoukoliv cenu. Jak totiž říká Pavel Janeček – nejdražší kilowatthodina je ta, která vám chybí. Ceny plynu tak prorazí všechny myslitelné rekordy a Stanjurových 130 miliard nám bude stačit asi tak na týden.

2.Obchodníci budou nakupovat za jakoukoliv cenu

Cenový strop = obchodníkův sen. Pokud obchodníci vyrazí na trh s tím, že mohou koupit plyn či elektřinu za jakékoliv peníze, neboť stát jim bude povinen dorovnat rozdíl mezi cenou regulovanou a cenou tržní, tak logicky budou nakupovat cokoliv za jakoukoliv cenu. Nemusí se obávat toho, že něco neprodají. Nemusí se snažit kupovat za co nejmíň, aby je konkurence nevytěsnila. Žádná konkurence nebude – všichni budou prodávat za strop. Což znamená jediné – tržní ceny poletí nahoru a stát se nedoplatí

3.Nechci slevu zadarmo

Geniální bonmot Slávka Šimka sedí na fialový strop jako zadní část těla na hrnec. Ač si mnoho lidí stále patrně myslí, že státní peníze rostou někde na stromech, realita je poněkud jiná. Jsou to naše peníze, které nám sebere z kapes a následně je pouze přerozděluje. Jinými slovy, vše, co stát uhradí obchodníkům na pokrytí rozdílu mezi regulovanou a tržní cenou, musí vzít za našich kapes. Buď formou daně, nebo formou inflace. Navíc s rekordním úrokem. Tak jen pro ty, kterým to ještě nedošlo – tu slevu si stejně zaplatíme z vlastních kapes.

4.A jeden dobrý vtip na závěr – strop prý sníží inflaci!

Bohužel se mi nepodařilo se mi dohledat autora této skvělé anekdoty, kterou náš tisk v souvislosti s oznámením vzniku fialového stropu uveřejnil, ovšem jsem si jist, že kdyby jej někdo třeba na zkoušce u Mirka Ševčíka na VŠE s vážnou tváří zopakoval, tak by vyletěl ze dveří během vteřiny. Ve skutečnosti tomu totiž bude přesně naopak. Někdo totiž bude muset tenhle mejdan zaplatit. A tím někým budeme my. Jak už jsem uvedl výše, bude to buď na daních, nebo ve zvýšené inflaci. Velmi pravděpodobně se bude jednat o kombinaci obou těchto finančních instrumentů. Ceny totiž porostou, stát to bude muset cvakat, a tudíž se masivně zadlužovat a nalévat do systému víc a víc ničím nekrytých peněz. Tedy tvrzení, že fialový strop bude mít pozitivní efekt na snížení inflace v České republice, může vyplodit pouze ekonomikou zcela nepolíbený analfabet. Důvodně se obávám, že tímto analfabetem je náš ministr financí.

Jaký pak bude skutečný efekt fialového stropu? Tržní ceny energií porostou, stát se bude exponenciálně zadlužovat a pokud bude chtít v zimě zajistit z Norska alespoň nějaký plyn pro naši republiku, tak za něj bude nucen zaplatit minimálně to samé, co Německo. Spíše o něco víc. V takový moment bude regulovaná cena 3 Kč/kWh naprosto neudržitelná. Tato situace může mít pouze 3 východiska:

  1. stát bude muset regulovanou cenu plynu buď zcela zrušit nebo výrazně zvýšit, což povede ke krachu průmyslu, zemědělství i domácností, neboť to nikdo nebude schopen zaplatit
  2. stát regulovanou cenu udrží, což povede k naprostému rozvratu veřejných financí a inflaci nad 30%
  3. žádný plyn tady nebude

Ani jeden ze scénářů nevypadá úplně růžově. A bohužel ani fialově. Je to jedna černá varianta vedle druhé.

Skutečným řešením by byl odklon domácí spotřeby elektřiny z lipské burzy a její zobchodování za výrobní ceny s přiměřenou marží (za tržní cenu bychom prodávali pouze exportní přebytek), okamžité opuštění zdegradovaného sytému emisních povolenek (ETS) a zajištění dodávek ruského plynu za fixní ceny prostřednictvím Maďarska. Vše lze zrealizovat velmi rychle – avšak pouze za předpokladu, jenž naší vládě fatálně chybí. Tím předpokladem je odvaha. Odvaha upřednostnit zájmy našich občanů před zájmy soudruhů z Bruselu a potažmo z Berlína. Jenže jak řekl poslanec ODS Jan Skopeček – z lipské burzy nemůžeme odejít, protože bychom tím poškodili Německo.

Malá reminiscence na závěr – pamatujete, když Orbán zastropoval ceny pohonných hmot na čerpacích stanicích v Maďarsku, jak to naše vládní koalice i naše servilní média kritizovala, s tím, že se jedná o neudržitelné řešení, jehož důsledkem bude naprostý kolaps dodávek ropy pro maďarské občany? Některé naše deníky tento krok dokonce označily jako „cestu do pekel“. Nevíte, co se od té doby změnilo? Protože najednou – simsalabim – to v naší zemi a s plynem problém není. Naopak nám je totéž řešení servírováno naší vládou i našimi médii jako cesta do ráje. Rád si počkám na to, jak Seznam a podobné provládní plátky spustí podobně drtivou kritiku, kterou častovaly Viktora Orbána, na Petra Fialu. Jen se obávám, aby to nebylo pověstné čekání na Godota. Naše mainstreamová média už totiž zcela otevřeně přijala roli nekritických šiřitelů vládní propagandy. Aneb když dva dělají totéž, není to vždy totéž. To samé, co je v podání Orbána naprostou šíleností, se ve fialovém kabátku zázrakem stává účinným řešením. Pak se ovšem nemůžeme divit, že to u nás vypadá, tak jak to vypadá.

A pokud se naši občané nechají znovu ukolébat tímhle kouzelnickým trikem, tak za tuhle šílenost ještě zaplatíme. Draze. Uvidíte v prosinci.

Rubriky
Bezpečnost Homepage Ondřej Svoboda

Cenzura jako bezpečnostní nástroj

Je cenzura přípustným nástrojem bezpečnostní politiky?

V posledních dnech, týdnech a měsících jsme ze strany státní moci vystaveni úkazu, který měl raději zůstat zapomenut na smetišti dějin, úkazu, který se bytostně dotýká samé podstaty svobodné demokratické společnosti, a který její existenci ohrožuje ba dokonce zcela popírá, a proto je, i v kontextu historického vývoje českého národa, Listinou základních práv a svobod výslovně zakázán ve třetím odstavci článku 17: „Cenzura je nepřípustná“. Ministerstvo vnitra dokonce připravuje zákon, na jehož základě má být možné vypínat webové stránky zveřejňující nevhodné informace, rozumějme tedy, ministerstvo zcela otevřeně hodlá zavést v podobě zákona do právního řádu České republiky nástroj, kterým na základě dosud nejasných podmínek hodlá realizovat činnost, za kterou na diplomatické úrovni Česká republika odsuzuje totalitární režimy jako Čína, Rusko nebo Severní Korea.

Jediný důvod, který z úst ministra vnitra v této souvislosti zaznívá, je ochrana společnosti. Ochrana občanů před škodlivými informacemi, které údajně ohrožují bezpečnost České republiky. Co jsme se od ministra vnitra už nedozvěděli je to, kdo rozhodne, co je škodlivá informace, na základě jakých důkazů a z čeho dovodí, že právě takto označená informace má potenciál ohrozit bezpečnost republiky.

Listina základních práv a svobod skutečně umožňuje omezit právo na informace a právo na svobodu projevu, na základě zákona, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

Tyto pojmy nejsou bezobsažné, jako vyjádření ministra vnitra a obecně politiků poslední dekády. Ochrana práv a svobod druhých zahrnuje jistě projevy hrubé pomluvy, návod k potlačování práv národnostních menšin a nenávistné projevy, které by měly potenciál podněcovat k násilí ke skupině jiných lidí a ohrožení jejich životů. Veřejnou bezpečnost mohou ohrožovat výzvy k veřejnému násilí, rabování, útokům na cíle strategické infrastruktury či orgány veřejné moci. Ochrana veřejného zdraví může být ohrožena například reklamou na jedy či jinak závadné prostředky, které by byly vydávány za léčiva a dodávány na trh. Ohrožení mravnosti typicky ohrožuje šíření dětské pornografie. A v otázce bezpečnosti státu, si lze představit, že pokud někdo na veřejné internetové síti sdílí informace o pozicích vojsk, o složení armády, o umístění strategických cílů, zejména v době, kdy je stát reálně ohrožen cizí armádou a tyto informace tak jsou dostupné nepříteli, lze považovat zamezení šíření takových informací za žádoucí.  Není náhodou, že většina těchto jednání je současně také popsána v trestním zákoníku jako trestné činy a o jejich škodlivosti tedy není výraznějších pochyb. Nicméně tomu také odpovídají situace, za kterých Listina základních práv a svobod umožňuje využití prostředků cenzury. Trestní právo lze využít pouze jako ultima ratio, tedy poslední možnost, pokud nelze ochrany společnosti dosáhnou prostředky jinými, přiměřenějšími. Pokud právní řád umožňuje omezit svobodu slova a právo na informace v souvislosti s trestnými činy či jinak podobně závažným jednáním, pak cenzuru není možné používat v situacích méně závažných, přestože by se to jistě některým osobám hodilo.

Může snad být ohrožením státu sdílení informace, která neodpovídá názoru vysokého státního úředníka, názoru někoho, kdo se označuje za odborníka, úzu, který zastávají hromadné sdělovací prostředky nebo dokonce v rozporu s přesvědčením většiny společnosti?

Trestní zákoník nezná žádný trestný čin, který by se označoval jako nesouhlas se státní ideologií. Názory státu nevznikají samy od sebe, ale podle toho, co si myslí a jak jednají ti, kteří jsou vedením státu pověřeni. A právě svoboda slova a projevu a právo na informace jsou těmi prostředky, kterými je možné postoje státu regulovat a ovlivňovat. Pokud někdo projevuje touhu tyto názory potlačovat, pak je evidentní, že jeho zájmem není ochrana bezpečnosti státu, ale zamezení vlivu na jeho názor, jeho postoj či jeho přesvědčení, navození iluze jednotného státního postoje a tedy upevnění moci. K prostředkům cenzury tedy budou sahat ti, kteří nejsou schopni svoji pravdu obhájit, ti, kteří si ve svých názorech a postojích nejsou jistí a obecně jejich osobnost není dostatečně silná, aby oponentuře čelila. S bezpečností státu to nemá nic společného. Naopak, užívání cenzury tam, kde nemá místo, ohrožuje základy demokratického právního státu a je větším ohrožením republiky, než když někdo na internetu zveřejní informaci, která není podložená nebo možná není pravdivá. Jediným přípustným řešením takové situace musí být ověření informace a poskytnutí její pravdivé varianty, nikoli její zákaz. Pokud se snad někdo domnívá, že zákazem informace dojde k jejímu zmizení, tak je na hlubokém omylu. Ani v dobách nejhlubší normalizace oponentní názory nezmizely, ale šířily se samizdatem a undergroundem. Čeho jiného docílí ministerstvo vnitra tím, že zakáže šíření skutečně nebezpečné informace, než toho, že se taková informace bude šířit dál, jinými způsoby a s puncem většího významu, když byla státem zakázaná?

Pokud někdo nebo něco skutečně ohrožuje bezpečnost a demokratické základy našeho státu, pak je to osoba ministra vnitra a úředníci, kteří bez jakékoli oponentury plní jeho pokyny. Je to současná vláda, která nekriticky přijímá jakékoli rozhodnutí úřadníků Evropské unie, bez ohledu na to, za nepoškozuje zájmy České republiky a českých občanů. Vláda, která bez mrknutí oka vydává miliardové částky z veřejných rozpočtů na podporu zájmů cizích mocností a těm, kteří vyjádří jiný názor vyhrožuje trestním stíháním prostřednictvím orgánů státu. Jak si vynutit poslušnost každého jednotlivého příslušníka si na ministerstvu vyzkoušeli, když jim nezákonně nařídili očkování proti nemoci, která téměř nikoho z nich reálně neohrožovala a prostředkem, který objektivně nemohl zajistit fungování bezpečnostního sboru a vyhrožovali vyhozením těm, kteří by se snad nepodřídili. Jednala tak minulá vláda a ta současná si ponechala dostatečný prostor na to, aby tento efekt ještě náležitě využila, než pod tlakem okolností povinnost očkování zrušila.

Je jen na nás, zda chceme mít ve vedení státu osobnosti, které nejsou schopny ustát míru kritiky a bojují proti ní nástroji totalitních režimů a příslušníky, kteří se osobně a obětavě starají o bezpečnost našich občanů, vydírají, aby si vynutili jejich poslušnost nebo si zvolíme zástupce, kteří budou vadné informace vyvracet informacemi správnými, nebudou se bát diskuze s oponenty, přijmou i jiný názor a budou respektovat právo každého svůj názor svobodně vyjádřit a ke svým podřízeným budou zachovávat patřičný respekt a úctu. My jsme PRO!

Share on Facebook
Facebook
Sdílet...