K výrokům generálmajora Karla Řehky, náčelníka Generálního štábu Armády ČR (ČTK 25. ledna 2023)
Dne 25. ledna 2023 vydala ČTK na svém webu článek vycházející v rozhovoru s náčelníkem Generálního štábu AČR generálmajorem Karlem Řehkou, který obsahuje některé výroky, jež stojí za hodnocení, neboť se bytostně dotýkají všech občanů ČR a demonstrují do jisté míry způsob uvažování ministryně obrany, na základě jejíhož aktivního přístupu byl Řehka do funkce jmenován, a vůbec přístup celé vlády k bezpečnostní situaci ČR a jejím mezinárodně právním zájmům.
Pokud by byla válka mezi NATO a Ruskem například na východním křídle aliance mimo české území, okamžitě by se to České republiky dotklo a pouze profesionální armáda by nestačila. „Bude se muset zapojit celá společnost, bude se muset minimálně výběrově mobilizovat, ať už lidé nebo věcné zdroje materiálu,“ uvedl. Česko by se podle něj stalo legitimním cílem, protože by se přes jeho území například přesouvaly spojenecké jednotky. Poukázal na to, že řada prostředků používaných ve válce na Ukrajině může doletět až na území ČR. „Takže myslet si, že se to nedotkne našeho teritoria, je prostě naivní,“ uvedl.
V prvé řadě si lze těžko představit, že by mohlo dojít k válce, jejímž účastníkem by bylo NATO. Když už, tak by se zřejmě do války mohl dostat některý ze států, který je členem Severoatlantické aliance, což ale samo o sobě neznamená, že by se staly součástí ozbrojeného konfliktu všechny státy aliance. Z článků 5 a 6 Washingtonské smlouvy 1 (kterou bylo založeno NATO) vyplývá, že k fikci účasti všech států aliance dochází pouze v případě ozbrojeného útoku na některou z členských zemí nebo území, které se považují za její součást. I kdyby k takovému útoku na některou z členských zemí došlo, ani to by neznamenalo automatické zapojení všech zemí do ozbrojeného konfliktu, neboť v článku 5 se členské státy zavazují podniknout takovou akci, kterou budou považovat za nutnou. Jednou z těchto akcí může být i akce ozbrojená, ale zároveň také nemusí.
Co je na vyjádření náčelníka generálního štábu ale zásadní, je jeho nepochopení rozdílu mezi válkou nějakého členského státu NATO s Ruskem mimo území ČR a stav ohrožení státu nebo válečný stav, který by ohrožoval přímo bezpečnost České republiky.
Dle zákona č. 585/2004 Sb. není možné mobilizovat obyvatelstvo mimo stav ohrožení státu nebo válečný stav. Pokud náčelník generálního štábu hovoří o mobilizaci, pak by musel předpokládat, že bude válečný stav nebo stav ohrožení státu pro území České republiky vyhlášen. Přesto ale hovoří i o tom, že bude NATO bojovat mimo území České republiky. Takové spojení je značně nepochopitelné a buď si náčelník není vědom toho, kdy může obyvatelstvo mobilizovat, nebo předpokládá, že válečný konflikt jiného členského státu aliance znamená automaticky stav ohrožení všech členských států, včetně České republiky. Nic takového ale z článku 5 Smlouvy o NATO nevyplývá a nelze si ani dost dobře představit, pokud by například Rusko válčilo s některým z Pobaltských států, že by v USA vyhlašovali stav obdobný našemu válečnému stavu.
Na druhou stranu, pokud by generálmajor Řehka předpokládal, že by ozbrojené napadení jiného členského státu automaticky znamenalo vojenské zapojení všech ostatních členských států, pak by bylo k dispozici přes 3 milióny profesionálních vojáků, které mají členské státy aliance ve svých armádách. Z jakého důvodu by potom potřeboval mobilizovat české obyvatelstvo? Jedině z jednoho důvodu. Pokud by Česká republika spěchala splnit svůj alianční závazek poskytnout napadenému státu vojenskou pomoc a ostatní členské státy by to neučinily. V takovém případě by ale docházelo k porušování jedné ze základních zásad mezinárodního práva, zásady reciprocity, a v takovém případě by neexistoval důvod v takovém smluvním vztahu s ostatními státy setrvávat. Ve chvíli, kdy by Česká republika plnila své alianční závazky, zatímco ostatní členské státy by své závazky neplnily, pak bychom byli jen jakýmisi „užitečnými idioty“, kteří obětují vlastní personální a materiální zdroje ve
prospěch někoho jiného, o ochraně zájmů a bezpečnosti České republiky by pak nemohla být řeč. Právě naopak – takové jednání by spíš bezpečnost České republiky ohrozilo.
Za značně rizikové potom vnímám obecně Řehkovo vyjádření v tom smyslu, že NATO a Českou republiku považuje v podstatě za jeden subjekt, přičemž je ochoten ve prospěch NATO dát v oběť české občany a materiál, ale zároveň předpokládá, že ostatní členské státy to neudělají. Tímto svým nahlížením naprosto evidentně popírá zájmy České republiky a staví je na úroveň nižší, na úroveň podřízenosti zájmům aliance, u jejíchž ostatních členů ale současně předpokládá, že se stejně submisivně chovat nebudou. Tímto svým přístupem už z podstaty ohrožuje samotnou suverenitu a svébytnost České republiky (do jisté míry ale i účinnost celého systému kolektivní obrany, založeného Smlouvou o NATO).
(čl. 5 Washingtonské smlouvy: „Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti. Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti
přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.“)
To ale není vše. V závěru rozhovoru Řehka pronesl další výroky, nad kterými mysl logicky uvažujícího člověka nemůže zůstat chladná.
Pro Česko je extrémně důležité pomáhat Ukrajině nejen z morálních důvodů, ale i kvůli zajištění vlastní bezpečnosti, řekl ČTK Řehka. Rusko označil za agresora a potenciálního protivníka, poukázal na jeho nepřátelské chování. Zdůraznil, že pokud by Rusko ovládlo Ukrajinu, pro Česko by to znamenalo nutnost mnohem výraznějšího navýšení výdajů na obranu.
„Je extrémně důležité pomáhat Ukrajincům. Protože oni tu hrozbu brzdí, oslabují ji a drží ji od nás. Není to jenom o tom, že to je morálně správně, ale my to potřebujeme i z hlediska naší obrany,“ řekl. Pokud by podle něj západní státy Ukrajině nepomáhaly, Rusko ji „převálcuje“. „Budeme pak mít Rusko na hranici aliance, bude ještě povzbuzenější a agresivnější. A my pak budeme muset daleko více investovat do obrany a bude to pro nás daleko nebezpečnější situace,“ doplnil.
Náčelník generálního štábu tedy považuje za extrémní riziko, pokud by Rusko převálcovalo Ukrajinu a posunulo by hranice svého území až na hranici členských států NATO. To by podle Řehky znamenalo pro naši republiku zvýšené riziko, které by si vyžadovalo daleko více investovat do obrany a bude to pro nás daleko nebezpečnější situace.
Je ale možné, to z vyjádření náčelníka není zcela zřetelně pochopitelné, že za toto ohrožení nepovažuje stav, kdy bude Rusko povzbuzenější a agresivnější. Tak jako tak, úvahy a snahy západních mocností o přijetí Ukrajiny do NATO byly jedním ze zásadních důvodů, které vůbec k současné situaci na Ukrajině vedly. Znamená to tedy, že pokud by Ukrajina do NATO přijata byla, a tím by aliance posunula území svého výsadního vlivu na hranici s Ruskem, museli bychom také daleko více investovat a připravovat se na válku s Ruskem? Pokud by i podle Řehky takový krok zvýšil riziko světového konfliktu, nebyl by v rozporu s článkem 1 Smlouvy o NATO? A pokud je pro Řehku rizikovější povzbuzenost a agresivita Ruska, má na to nějaký vliv, zda bude mít hranici s Ukrajinou nebo se Slovenskem? Nejedná se tedy jen o prázdný argument, kterým si současná vláda vytváří alibi pro bezhlavé utrácení peněz daňových poplatníků ze státního rozpočtu za tzv. přezbrojení armády? Není to jen nedomyšlený příběh, jak zavřít ústa těm, kdo kritizují, že se každý občan ČR prostřednictvím vlády dál a dál zadlužuje, aby půjčené peníze mohla vláda posílat a „spálit“ na území Ukrajiny, pod falešnými heslem, že Ukrajinci brání naši svobodu a že tím bráníme naše civilní obyvatelstvo před jinak, prý, nutnou mobilizací?
Generálmajor Karel Řehka byl jmenován do funkce náčelníka generálního štábu 15. června 2022 za poněkud nestandardních okolností. Jednak nebyl vojákem v činné službě, neboť byl do 20. června ředitelem NÚKIBu, takže musel být nejprve přijat zpět do služebního poměru v armádě, nebyl vůbec členem generálního štábu a povýšen do hodnosti generálmajora byl týden po svém jmenování 22. června 2022. Je evidentní, že zájem na tom, aby náčelníkem generálního štábu byl právě Řehka, byl poměrně značný. Pokud pak z úst této osoby zaznívají výroky, které jsou obsaženy výše, v kontextu dalších proválečných vyjádření zejména předsedy vlády, ministryně obrany a ministra vnitra, není zcela jasné, co jeho jmenováním sledovali ti, kteří se o to tak snažili, a kam pod jejich vedením Česká republika směřuje. Co je ale jisté, že v tichosti, bez pozornosti médií, dochází ke změnám právních předpisů, které umožňují ve větším rozsahu zasahovat do soukromí lidí, vládě svěřují stále více pravomocí, to vše za podpory proválečné argumentace, jejímž příkladem jsou i výroky generálmajora Řehky, to vše v rozporu s doktrínou OSN i NATO, založenou na povinnosti členských států činit vše pro mírové řešení mezinárodních sporů. Veřejnost by nyní měla zpozornět, probudit se z letargie a nezájmu o veřejné dění, protože je dost možné, že se jich v brzké budoucnosti následky jednání těchto lidí budou bytostně dotýkat.
1 https://www.nato.int/cps/en/natohq/official_texts_17120.htm?selectedLocale=cs
