Rubriky
Alena Maršálková Média

Proč má Česká televize kodex, který stejně nedodržuje?

Odpověď na otázku, kterou jsem položila v titulku svého článku, se dozvíte až na jeho konci.

Svoboda slova, právo na informace, pluralita názorů, proti tomu cenzura, propaganda a dehonestace. V posledních dvou letech nejčastěji používaná slova v mediálním prostoru. Jedna část občanů tvrdí, že je u nás všechno v pořádku, média fungují perfektně a proti těm, co mají jiný názor, by zakročila rázněji. A pak je tady druhá skupina lidí, která na vlastní kůži zažívá blokování svých názorů na webu či sociálních sítích, nedostává prostor k prezentaci stanovisek, a to ani odborných, a je hanlivě nálepkována. Co se v médiích opravdu děje se dá nejlépe pochopit na jednoduchém příběhu, který se skutečně stal.

Je večer, sedíte doma, v rodinném kruhu, popíjíte vínko a díváte se na televizi. A najednou se v ní objevíte. Zbystříte, díváte se, posloucháte a nestačíte se divit. Během pár minut se nejen vy, vaši blízcí, ale všichni televizní diváci o vás dozvědí, že jste anticovidista, antivaxer, dezinformátor, manipulátor, kvůli kterému jsou přeplněné nemocnice, umírají lidé, a ještě zneužíváte finanční dary od těch, kteří vám je sami dobrovolně posílají na transparentní účet. Myslím, že tohle na přivodění infarktu stačí.

A to je jen začátek štvavé mediální kampaně. Protože inkriminovaná reportáž mladé redaktorky, která možná ani neví, co znamenají slova, kterými vás během reportáže „počastovala“, okamžitě přebírají další média, hlavně ta internetová. Po studené sprše, protože tak se po skončení vysílání cítíte, přichází bezmoc. Bezmoc štvance, který v danou chvíli neví, co má dělat.

Asi tak se mohli cítit renomovaní odborníci, členové Zdravého fóra, jmenovitě spisovatel Jan Tománek, členka Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS) RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D., a advokát JUDr. Tomáš Nielsen, předseda Institutu práva a občanských svobod Pro Libertate, po odvysílání pořadu Newsroom ČT24 loni 5. prosince. Mladičká redaktorka v reportáži daného pořadu o dezinformacích, který trval 18 minut a 30 vteřin, doslova „dštila oheň a síru“ na výše jmenované, aniž by jim dala jakýkoliv prostor k vyjádření.

Advokát Nielsen nejprve vyzval Českou televizi k uvedení všech tvrzení na pravou míru, nic se nestalo. Poté podal stížnost Radě ČT, ve které uvedl: „Osoby, které byly v příspěvku zobrazeny, nebyly Českou televizí v souvislosti s uvedenou reportáží předem kontaktovány a vyzvány k vyjádření, ačkoliv se v pořadu k věci vyjadřují jiné osoby (o jejichž vzdělání a odborném postavení lze minimálně v případě pana J. Cempera úspěšně pochybovat). Již jen tím Česká televize porušila svou povinnost, vyplývající jí z ust. § 2 odst. 2 písm. a) zákona o České televizi. Celkové vyznění reportáže pak hrubě poškozuje dobrou pověst a dobré jméno našeho mandanta, ale i řady dalších osob, jejichž fotografie byly v reportáži zobrazeny (ve spojení s pojmy jako „antivaxerství“, „dezinformace“ apod.). Reportérkou tohoto pořadu byl dokonce opakovaně užit výraz „lžou“ a „zveřejňují lži“, aniž by k takovým tvrzením redakce tohoto pořadu disponovala jakýmkoli důkazem.“

Po sedmi měsících se k dané stížnosti Rada ČT konečně vyjádřila: „Rada konstatuje, že pokud označí ČT v rámci plnění úkolu veřejné služby někoho jako dezinformátora je nutné věc doložit, zvláště v dnešní době, kdy se hledá křehká hranice mezi lží a názorem, s kterým nesouhlasím. Navíc diváci neočekávají, že veřejnoprávní televize se bude spoléhat na neziskové organizace, které takové předpisy jako je např. Kodex ČT nemají. Tím, že doloženo nebylo nic, a hlavně(!) nebyl dán prostor poškozeným osobám zveřejněným v reportáži, byl porušen Kodex ČT, konkrétně článek 5.3, kde se klade důraz na „dání prostoru aktérům událostí k vyjádření.

Rada k tomu dodává, že odvolání se v případech, kdy je výslovně nějaký subjekt redaktory napaden a je o něm hovořeno v negativním světle, na malý časový prostor k vyjádření se zástupců napadených subjektů, je neakceptovatelné.“

Dalo by se zařvat hurá, ale je k tomu důvod? Tvůrci pořadu Newsroom ČT24 Radě napsali, že měli malý časový prostor. Rada jim udělala „ty ty ty“, pořad dál vysílají stejní lidé z ČT, mladičká redaktorka možná dál točí reportáže, v mediálním online prostoru stále najdete články, které vycházejí z prosincové reportáže, dokonce samotný pořad, a vedení ČT dělá dál mrtvého brouka.

Při tvorbě programu strany PRO jsme se všichni shodli na tom, že současný stav v médiích, především v těch veřejnoprávních, je neúnosný a jeho řešení musí být rychlé. Už zde nemáme demokracii, ale mediokracii. Jsou to média, kdo diktuje podmínky pro život v Česku, kdo označuje a nálepkuje lidi, kteří mají jiný názor, než ten jeden „jediné pravdy“. Ten, kdo se jim znelíbí, nedostane žádný prostor pro své názory, a co je naprosto nepřijatelné, média ho mohou zatím beztrestně mediálně šikanovat a dehonestovat. A pokud si myslíte, že vás se to netýká, tak to si mnozí před pár měsíci mysleli také. Tohle může potkat úplně každého z nás, jen téma může být jiné.

Teď jako bych slyšela tu skupinu spokojených občanů se stavem médií, jak říkají, ale to přece není pravda, Rada ČT přece napsala, že to bylo špatně. A trest? Omluva? Náprava? Jestli jste si naivně mysleli, že takový paragraf najdete v zákoně o České televizi, kde je právně ustanovena Rada ČT a její pravomoci, pak máte smůlu. Do působnosti Rady ČT mimo jiné patří: dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání a na naplňování zásad vyplývajících z Kodexu České televize a za tím účelem vydávat stanoviska a doporučení týkající se programové nabídky. Ano, pouze vydávat stanoviska a doporučení. Závěry Rady ČT v tomto směru nejsou nijak závazné, z jí zjištěných porušení neplynou žádné postihy ani sankce těm, kteří se na neakceptovatelném podání reportáže podíleli. Lidem, jejichž čest byla v mžiku pošpiněna, tak zbývá pouze dlouhé a nákladné řízení o ochranu osobnosti.

Zajímavým dokumentem je také Kodex ČT, který je volně přístupný na jejich webových stránkách. V současné době se dá s nadsázkou říci, že je to teď jen cár papíru, který nikdo nedodržuje. Rada ČT v odpovědi píše, že byl konkrétně porušen článek 5.3 kodexu, ale ve skutečnosti byly porušeny téměř všechny body článku 1. Divák – občan na prvním místě a článku 5. Péče o informace ve zpravodajství a aktuální publicistice. Až si je přečtete, pochopíte.

A jak zjednat nápravu? Podívejte se, každý pořad prochází schvalováním. Někde je to šéfredaktor, dramaturg, editor, vedoucí vydání a pak samotný autor, tvůrce. Pokud někdo z nich udělá chybu, jejich selhání pak přikryje Česká televize, nebo vydavatel a ten, který selhal, pracuje beztrestně dál. To se musí změnit. Autor článku či reportáže musí nést odpovědnost, tak jako každý pracovník, živnostník, za svůj produkt. Kdo je zodpovědný za to, že vás kadeřnice nebo holič špatně ostříhá, automechanik udělá chybu při opravě auta? Pak se musí novelizovat zákon o České televizi a musí vzniknout nový nezávislý orgán, který by případy, jaký zde popisuji, šetřil, řešil a případně zodpovědné osoby sankcionoval. A k zamyšlení stojí také toto: „Říkáme, že máme nezávislou veřejnoprávní televizi. Nezávislou, opravdu, a na kom? Vždyť členy Rady ČT volí Poslanecká sněmovna a členové Rady ČT volí generálního ředitele ČT…“

My v PRO budeme na téma médií pořádat odborné diskuze, uvítáme vaše podněty a právníci budou pracovat na legislativních návrzích změn.

A jak jsem slíbila v úvodu článku, odpovím na otázku: „Proč má ČT kodex, který stejně nedodržuje? Protože jeho porušení je beztrestné. A tohle musí skončit. Jste PRO?