„Chtěl bych Vám všem popřát k Vánocům to nejdůležitější – abyste si je užili v kruhu svých blízkých a měli možnost s nimi strávit co nejvíce času. Neboť hlavní měnou našeho života není nic jiného než jedna vteřina. A každá vteřina strávená s lidmi, které milujete, je tou nejlepší možnou investicí, které nikdy nebudete litovat. Děkuji Vám všem za Vaši podporu, za Vaši důvěru, a především za vteřiny, které jste nám v právě končícím roce věnovali. Upřímně si Vaší přízně vážíme. Drazí přátelé, přeji Vám ze srdce krásné a pokojné Vánoce a šťastný nový rok!“
Jindřich Rajchl, předseda
„V souvislosti s vánočními svátky bych dokázal vymyslet spoustu vznosných vět. Jenže – jako člověk, který Vánoce miluje, jako táta tří dětí – chci říci jediné. Moc prosím, nenechme se nikdy a nikým připravit o pocit osobního štěstí a radosti. Vánoce pro mě vždy byly, jsou a budou časem, kdy prostě chci prožívat jednoduchou radost z přítomnosti těch nejbližších. Přeji Vám všem, abyste si Vánoce užili stejně, jako já – s tím hřejivým pocitem štěstí z blízkosti těch, na kom Vám opravdu záleží. Šťastné Vánoce vám všem.“
Tomáš Nielsen, 1. místopředseda
„Před pár lety se mě můj syn zeptal: „Maminko, proč si lidé dávají pod stromeček dárky, přejí si všechno nejlepší, když téměř po celý rok si na sebe nenajdou čas a jsou na sebe zlí?“ Často na jeho větu myslím, a proto přeji nám všem, abychom si na sebe našli čas nejen o Vánocích. Prožijme tyto sváteční dny v klidu a pohodě v kruhu svých blízkých, vzpomeňme na ty, kteří s námi u štědrovečerního stolu už nemohou sedět a rozdávejme nejen dárky, ale radost, lásku a pochopení. Vězte, že pro mnohé z nás bude největším dárkem, objetí, pohlazení a společné strávené chvíle. Končí rok, který byl hektický, pro mnohé turbulentní a zlomový. Mnozí z nás zapomněli na to, co je lidská důstojnost a nechali se omezovat, diskriminovat a ponižovat. Přeji nám všem, abychom společně našli sílu a do našich životů vrátili slušnost, respekt, svobodu a vzájemné pochopení. Není to ve hvězdách, je to v nás. Ať je ten rok 2023 PRO nás šťastný!“
Alena Maršálková, místopředsedkyně
„Brzy skončí druhý rok událostí, nad kterými řadě z nás zůstává rozum stát, a o kterých by se nám dříve ani ve zlém snu nezdálo. Událostí, které ovlivňují život téměř každého a většiny z nás nikoli k lepšímu. Přeji všem, aby alespoň v období Vánočních svátků měli možnost zapomenout na všechno špatné, co se kolem nás děje a užili si sváteční dny ve stejné pohodě, štěstí a radosti, jako dříve. Aby se těšili z přítomnosti svých blízkých, bezpečí svých rodin a radostného očekávání svých dětí a nenechali si Vánoční pohodu ničím pokazit. Současně přeji všem do nadcházejícího nového roku dostatek sil, abychom byli schopni se vypořádat s tím, co nás čeká a zřejmě nemine, pevné zdraví, vůli a odvahu. Je před námi ještě mnoho tvrdé práce, ale přeji nám všem, abychom si za rok mohli oddychnout, že je to za námi.“
Ondřej Svoboda, místopředseda
„Pojďme si dát sami sobě, našim blízkým a všem lidem dobré vůle na Vánoce ten nejkrásnější dárek. Darujme náš čas, naši vůli naslouchat a pomáhat, naše znalosti a zkušenosti, důslednost, odhodlání a pevnou vůli. A slibme si, že si budeme pevně stát bok po boku v dobrém i ve zlém, že nikdo nezůstane sám, že žádná bolest či starost nezůstane opominuta, že nestrpíme žádné bezpráví a útlak. Bude to ten dárek nejcennější.“
Ve Zlínském kraji se v předvánočním čase sešel krajský koordinátor Pepa Palíšek s našimi registrovanými podporovateli a příznivci. První setkání proběhlo v Kroměříži, kde naše strana PRO dosáhla velmi dobrého výsledku v komunálních volbách a na radnici tak máme své zástupce v obecním zastupitelstvu, výborech a komisích. Následovalo setkání ve Valašském Meziříčí, ze kterého vzešel nový koordinátor pro okres Vsetín. Nejvíce podporovatelů se sešlo v Uherském Brodě a poslední setkání proběhlo před pár dny ve Zlíně. Všechna setkání proběhla ve velmi přátelském duchu. Diskutovalo se o aktuálních problémech současnosti, volbě prezidenta, zvyšování cen potravin a energií, ale hlavně o aktuálním směřování naší politické strany, jejím programu a možnostech, jak se aktivně zapojit do budování jejího dobrého jména. O úžasné atmosféře každého setkání svědčí i přiložené fotografie. V roce 2023 budou setkání s našimi registrovanými podporovateli, příznivci a sympatizanty pokračovat v pravidelných intervalech a už nyní se na vás všechny moc těší krajská organizace pro Zlínský kraj.
Jednostranné články, reportáže, pořady a debaty. Každý kdo vybočuje z nařízeného směru a má jiný názor, je dezinformátor, dezolát, frustrát, proruský troll, šváb či šmejd. Takto dnes vypadá drtivá část mediální scény a sociálních sítí. To, v jaké stavu je dnes naše země, je dílem nezodpovědných a nekompetentních politiků, které vehementně podporují mainstreamová média v čele s těmi veřejnosprávními. Po téměř 20leté novinářské praxi mě doslova zvedl ze židle počin redaktora Radka Bartoníčka ze serveru Aktuálně.cz. Ten si stěžuje, že ho štve, že občané nevěří novinářům a oni se přitom, tak snaží. Proto se pustil do osvěty občanů. Na svém twitteru zveřejnil video, ve kterém nám chtěl přiblížit novinařinu a politiku. Po jeho shlédnutí musím konstatovat, že pokud takto pracuje většina novinářů, pak se ani nedivím, že je naše mediální scéna v takovém marasmu. A jen doufám, že už brzy bude toto video sloužit jako odstrašující příklad, při výuce na školách, jak se nemá dělat novinařina.
Začnu od konce. Pokud si myslíte, že nám pan redaktor svou práci a politiku ve videu přiblížil, pak se pletete. Je to jen živá reklama na předsedu vlády Petra Fialu. Pan redaktor ve svém vystoupení umocňuje důležitost svých slov neverbální komunikací, kterou zdůrazňuje své emoce. Rozhazuje rukama, pak kývá jednou rukou a k tomu hrozí či ukazuje do kamery, tedy na nás prstem. Toto gesto je naprosto nevhodné nejen v osobní komunikaci, natož ve veřejné. V úvodu videa nám dokonce prozradí své telefonní číslo. Vzpomínáte na jednu předvolební kampaň, kdy nám z billboardů oznamovali kandidáti za Hnutí ANO, že mají číslo na Babiše?
Poté nám zdůrazní, že je novinář z důvěryhodného webu. To asi, abychom si nemysleli, že je dezinformátor. No a pak to přijde. Štve ho, že si myslíme, že novináři šíří nepravdu nebo podvádí čtenáře. Není to pravda. Často to prý slyší na protivládních demonstracích. Dušuje se, že on i jeho kolegové se informace snaží ověřovat. A jako příklad uvádí, nedávný rozhovor s předsedou vlády Petrem Fialovou. A padají z něj opravdu perly: „Bylo jen na nás, co se budeme ptát! Nikdo nám neříkal, na to se ptejte, na to se nesmíte ptát. Bylo to jen na naší svobodné vůli, protože u nás máme novinářskou svobodu. A hodně jsme mysleli na nevoliče Petra Fialy, co oni by se ho zeptali, snažili jsme se být kritičtí.“ Docela ráda bych se ho zeptala, proč nám to říká? Vždyť je to samozřejmost, nebo si snad někdy někteří politici diktují o čem budou či nebudou mluvit?
A pan redaktor vypustil z úst další pecku. „Ptali jsme se pana premiéra také na osobní věci a jako perličku uvedu, že jsme se ho zeptali na MS ve fotbale, zajímaly nás emoce, komu fandí, kdo podle něho vyhraje a on odpověděl, že to neřekne, že by musel víc analyzovat hru, vidět více utkání a na to nemá čas. Neřekl ani, kterému mužstvu fandi. A tak je to u něj i v politice. Nemůžete od něj čekat rychlé soudy, nějaké emoce, ale zároveň jsou s ním zajímavé rozhovory, je zajímavé si s ním povídat. Není tak nudný patron, jak si lidé myslí. Ale to neznamená, volte ho, nebo nevolte ho. Nikdy vám nebudu nic říkat u žádného politika. My novináři se snažíme ke všem politikům přistupovat stejně.“ Za toto vystoupení by v době, kdy se dělala poctivá novinařina, dostal pan redaktor nabídku od svého zaměstnavatele, aby si hledal místo v jiném oboru, třeba v marketingu, nebo v PR týmu Petra Fialy, protože reklama mu jde líp, než psaní článků.
Když si zcela nezaujatě přečtete zmiňovaný rozhovor, tak se z něj vlastně nic moc nedozvíte, kromě toho, že se Petr Fiala kdysi věnoval sportu, že je s prací ministrů spokojen a nikoho, ani Pavla Blažka kvůli kauze brněnských městských bytů, odvolávat nechce. Když se redaktor konečně začne ptát na to, co zajímá velkou část občanů, jako je vysoká inflace, zálohy na energie, tak se zase nedozvíte nic kromě prázdných frází a bezobsažných vyjádření. „Nenecháme nikoho padnout, prosím, občany o trpělivost“… „Čtu různé názory, účastním se porad ekonomů, spolupracuji s expertními týmy. Mně kritická debata vůbec nevadí. Když mi připadá něco zajímavé, tak se tím řídím, ale současně říkám, že se pohybujeme mezi několika póly“… „Jsou před námi obrovské výzvy, které máme v programovém prohlášení a musíme je naplnit“… „Jsme připraveni dělat věci, které nejsou populární, a budeme v tom pokračovat“… „Lidé, se kterými se setkávám, a jsou našimi voliči, si dobře uvědomují, že základním zdrojem problémů je ruská agrese na Ukrajině a válka, kterou proti nám vede Putin prostřednictvím energií a dalších ekonomických věcí“…
Pokud někdo z vás čekal nějaká konkrétní řešení či vize bude zklamán i z další odpovědi. Pana redaktora zajímalo, jak by podle Petra Fialy měla naše země vypadat za 10 let. „Právě to bude předmětem diskuse. Určitě chci zmiňovanou vizi vytvořit a budu na ní pracovat. Začneme se jí zabývat od začátku roku, kdy budeme upravovat programové prohlášení vlády.“ Opět tedy nic neříkající odpověď, možná uspokojivá pro fanouška SPOLU, nikoli pro erudovaného novináře. Redaktor Bartoníček se ale už více neptal.
A jak se ve videu pan redaktor dušuje, že si všechny informace ověřuje, tak takto to u něj vypadá v praxi. Otázku zformuloval tak, aby vyzněla jako kritika, ovšem ve skutečnosti jen nahrává Petru Fialovi. Zeptal se: „Nedůvěra ve vládu ale roste i mezi lidmi, kteří vládní strany volili. Experti to přikládají hlavně nezvládnuté komunikaci. Jak ji zlepšíte?“ Odpověď: „Nedůvěra ve vládu neroste. Ukázaly to komunální a senátní volby, ze kterých se opozice snažila udělat hlasování o vládě.“ A dál nebylo nic. Tímto novinář ignoroval názory expertů, které v odpovědi uváděl a profík, by vytáhl poslední průzkumy veřejného mínění, které deklarují pravý opak.
O tom, že protivládní demonstrace nazývají v rozhovoru proruskými, raději moc nekomentuji. Proruské je vlastně to, že lidé, nespokojení se současnou ekonomickou situací, dodáváním zbraní na Ukrajinu, teď i s výcvikem ukrajinských vojáků u nás, s nesmyslným zadlužováním našich dětí, dají svůj názor veřejně najevo a jdou na demonstraci. To si tedy dovolili hodně! Shrnu celý rozhovor do jedné věty. Bylo to jen PR Petra Fialy, nic nového jsem se nedozvěděla a číst ho, byla to ztráta času.
Na závěr se vrátím k videu pana redaktora. Ten vyzval občany: „Nešiřte po sociálních sítích nenávist a lež, ověřujte si informace, naslouchejme si, komunikujme!“ Možná by stačilo, kdyby s touto výzvou začal u svých kolegů napříč médii. Jejich příspěvky na sociálních sítích se mnohdy nedají ani přečíst nahlas. Další apel by měl směřovat k politikům, kteří se neštítí ani na jednání veřejně napadat své kolegy. Pak lze moralizovat nás občany.
Počin pana redaktora je zoufalý pokus změnit náladu ve společnosti. Nápravu je potřeba dělat od těch, kteří ji mají na svědomí. Přestaňte dělat agitky, začněte dodržovat etický kodex novináře a respektovat čl. 17 Listiny základních práv a svobod, který mimo jiné říká, že občané demokratického státu bez rozdílu svého společenského postavení mají nezadatelné právo na informace. Toto občanské právo realizují novináři svou činností, a proto přejímají plnou odpovědnost za to, že informace, které předávají, jsou včasné, úplné, pravdivé a nezkreslené. Občan má právo na objektivní obraz skutečnosti a také právo na vyjádření vlastního názoru. Ten může být předmětem kritiky, ale nikdy nesmí být předmětem perzekuce, diskriminace či dehonestace ze strany státní moci či veřejnoprávních médií. Až toto budete vy novináři, respektovat, pak my občané, vám budeme věřit!
Pražská krajská organizace PRO uspořádala svůj další řádný sněm, jehož svolání bylo naplánováno o měsíc dříve, než určují stanovy; Krajský sněm se schází vždy nejpozději do 3 měsíců po volbách do krajského zastupitelstva. V přátelské předvánoční atmosféře jsme kromě přítomných členů mohli poznat milé hosty, z nichž většina již odevzdala svoji členskou přihlášku. To byl jeden z uspokojujících závěrů, které zazněly v rámci hodnocení společné práce od předsedy PRO Jindřicha Rajchla. PRO roste a dostává se do podvědomí u veřejnosti. Svojí troškou do hodnotícího mlýna pak přispěli jednotliví zvolení členové pražského předsednictva.
Za minulý půlrok od ustavujícího sněmu 18. června se podařilo v překotném sledu událostí zvládnout překvapivé množství práce a činností, mezi kterými vynikaly senátní volby. Jejich výsledky lze hodnotit v rámci kolmého startu jako uspokojivé, zhodnotil předseda PRO a vyzdvihl některá méně známá fakta a srovnání, která nejsou sebechválou ani nepřiměřenou sebekritikou. V přátelské diskusi byly vytyčeny cíle jak dovnitř strany tak i navenek. Všeobecná shoda definovala následující měsíce jako období mimořádného pracovního nasazení a to mimo jiné vzhledem k radikálně zhoršující se hospodářské a společenské situaci v naší zemi. Tu jsme si nevymysleli, jak nám často sugerují vládnoucí orgány, které ve střetu s hořlavými problémy odvracejí zrak a dělají, že se nic neděje. Naše protiválečné postoje chceme demonstrovat mj. akcí „Veřejná finanční sbírka na nákup zdravotního materiálu pro Ukrajinu“. Další projekty budou následovat a naši členové a příznivci o nich budou ve vhodné chvíli informováni.
Závěr sněmu pak posléze volně přešel do příjemného posezení s přáteli, tak jak se to na vánoční setkání sluší a patří. Společná přání příjemně a klidně prožitých svátků vánočních a úspěšného vstupu do nového roku bychom chtěli z pražské krajské organizace vyslat všem našim členům, podporovatelům a sympatizantům v celé naší republice. Pevné zdraví a hodně síly a odvahy v novém roce přátelé!
Mezinárodní trestní soud v Haagu není uznáván Spojenými státy a v jeho celku ani Ukrajinou, poznamenává právník, exdiplomat, znalec mezinárodního práva a místopředseda strany PRO Petr Vacek v souvislosti s voláním, že ruský prezident má být stíhán coby válečný zločinec. Srovnávat válku na Ukrajině s invazí USA do Iráku? „Nejenže se porovnávat dá, ale do značné míry i musí,“ soudí Vacek. „Válka v Jugoslávii byla až do konfliktu na Ukrajině největším selháním světového společenství. Letecké bombardování mělo dle mého soudu všechny znaky válečných zločinů v širším slova smyslu,“ dodává pak k událostem v Jugoslávii.
Ač to pro leckoho nezní moc věrohodně, i válka má svá pravidla, která jsou obsažena ve smlouvách zvaných ženevské konvence, ale i v řadě dalších mezinárodních zákonů a dohod. Za jejich porušení by měly být stíhány osoby zodpovědné za zločin genocidy, zločiny proti lidskosti, válečné zločiny nebo zločin agrese. Jak to je ve skutečnosti se stíháním válečných zločinů? Nezůstává ten záměr z politických důvodů jenom na papíře? Neplatí i v těchto případech rčení, že všichni jsme si rovni, jen někteří jsou si rovnější?
Válečné právo bylo kodifikováno ještě dlouho před vznikem ženevských konvencí. První novodobé písemné kodifikace vznikly na haagských mírových konferencích na přelomu předminulého století a sjednotily do té doby více či méně respektovaná obyčejová pravidla. Tyto úmluvy obsahovaly tzv. doložku si omnes, tedy byly aplikovatelné jen mezi smluvními stranami. Jakkoliv byla tato doložka vyloučena pozdějšími Ženevskými úmluvami o ochraně obětí války, máte pravdu v tom, jako by její duch žil v politické rovině i nadále. Mezinárodní společenství nikdy nemělo větší problém stíhat a trestat válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, které byly spáchány na území rozvojových nebo z globálního hlediska méně významných států. Bez větších problémů tak byly rezolucemi Rady bezpečnosti OSN v roce 1993, 1994 a 2002 ustanoveny ad hoc trestní tribunály pro bývalou Jugoslávii, Rwandu a Sierra Leone. S většími problémy se již potýkalo ustanovení stálého Mezinárodního trestního soudu a nutno říci, že počátečnímu entuziasmu navzdory tento soud do něj vkládaná očekávání dosud nenaplnil a velmi pravděpodobně se tak ani v budoucnosti nestane.
Pokud se mě tedy ptáte, zda jsou si některé státy v případě stíhání válečných zločinů rovnější, pak musím s politováním konstatovat, že nepochybně ano. Velcí hráči současného světa ukazují svoji pokryteckou tvář, když principy mezinárodního válečného a humanitárního práva jsou připraveni vždy hlásat a prosazovat v zemích tzv. třetího světa, v případě vlastních zájmů jim však mnohdy toto odhodlání zcela chybí, resp. je jejich postupem zcela účelově mařeno až vyloučeno. A abychom byli zcela adresní, tyto novodobé farizeje musíme hledat zejména mezi stálými členy Rady bezpečnosti OSN s právem veta, tedy především mezi USA, Ruskem a nepochybně i Čínou.
Je v Ženevských úmluvách či jinde ošetřena skutečnost, že je mnohem snazší připsat válečný zločin vojákovi, který ho spáchal, než vůdci, resp. veliteli, který ho nařídil? Mám tím na mysli to, že voják se za války stěží může vzepřít rozkazu, ale přitom ho jeho uposlechnutí nezbavuje trestní odpovědnosti.
S ohledem na to, že v obecném chápání jsou za válečné zločiny považovány všechny níže uvedené zločiny, lze tedy s uvedeným hodnocením souhlasit. Velmi totiž záleží na tom, o jaký zločin se jedná (míra jeho závažnosti se nepochybně vždy promítá do složitosti a délky celého trestního procesu), v jaké jurisdikci je trestní řízení vedeno a jaké je postavení pachatele v rámci státní či vojenské hierarchie, neboť toto často vylučuje reálnou možnost jeho stíhání či potrestání.
Pokud je zločin vyšetřován a stíhán v národní jurisdikci a na základě příslušné vnitrostátní právní úpravy, pak tak činí většinou jeden z přímých účastníků ozbrojeného konfliktu a osoba (nebo jejich skupina), která je označována za pachatele, je poměrně rychle postavena před soud a i odsouzena. Nelze při tom přehlédnout, že rychlost soudního jednání a tvrdost vynesených trestů je často motivována politicky a o naplnění standardů spravedlivého trestního procesu tak lze často s úspěchem pochybovat.
Pokud se jedná o moderní mezinárodní trestní právo, pak toto rozděluje čtyři okruhy zločinů. Jejich trestnost je stanovena přímo mezinárodním právem a souzeni tak mohou být i občané států, kde takovýto zločin v právním řádu zakotven není. Budeme-li brát v potaz možnou četnost těchto zločinů, pak lze tyto posloupnosti řadit v posloupnosti válečných zločinů, zločinů proti lidskosti, zločinů genocidy a zločinů agrese.
Můžete popsat, co přesně se za těmito jednotlivými zločiny skrývá?
Válečné zločiny jsou porušením zásadních norem mezinárodního humanitárního práva, které se uplatňuje za ozbrojeného konfliktu. Tato porušení se mohou týkat jak haagského práva, zakazujícího některé způsoby vedení ozbrojeného konfliktu včetně nepřípustných prostředků v tomto boji užitých (zbraně hromadného ničení), tak práva daného ženevskými konvencemi, jež chrání oběti válek, například raněné vojáky a válečné zajatce, civilní obyvatelstvo.
Zločiny proti lidskosti jsou násilná jednání spáchaná v rámci rozsáhlého nebo systematického útoku proti civilnímu obyvatelstvu. Tyto zločiny sice nemusí přímo souviset s ozbrojeným konfliktem, ve většině případů jsou však páchány v jeho rámci a nevylučuje se tak jejich souběh s válečnými zločiny.
Cookies
Na webu používáme cookies. Pokud si myslíte, že je to v pořádku, klikněte na „Přijmout všechny“. Kliknutím na „Nastavení“ si také můžete vybrat, jaké soubory cookie chcete.
