Bezpečnostní politika vlády připomíná spíš obchodní kampaň než systémové řešení, říká PhDr. Michal Riško

15 května, 2025

Bezpečnostní politika vlády připomíná spíš obchodní kampaň než systémové řešení, říká PhDr. Michal Riško

Rozhovor

Aktuální politické rozhovory s prezidentem Pavlem připomínají spíš hon na zbrojení než skutečné řešení bezpečnostní situace, říká PhDr. Michal Riško. Řada českých politiků v současnosti mluví k občanům na téma bezpečnosti České republiky.

Pane doktore, v posledních týdnech se stále více mluví o potřebě vyzbrojování České armády. Jak tento trend vnímáte?

Vnímám to velmi kriticky mimo jiné s ohledem na aktuální zoufalý výkon naší ekonomiky. Namísto promyšlené debaty o bezpečnosti České republiky se veřejnost setkává s agresivní kampaní za zbrojení, kterou podporují nejvyšší politické špičky včetně prezidenta. Z mého pohledu jde spíše o mediálně řízený závod ve zbrojení než o systémové řešení obranyschopnosti. Je to politicky líbivé, ale věcně velmi povrchní.


O jaké systémové chyby se podle vás jedná?

Česká republika dlouhodobě zanedbávala bezpečnostní infrastrukturu. To se týká nejen armády, ale i policie a dalších složek. Personální devastace bezpečnostního sektoru je důsledkem politiky vládních stran, zejména ODS, TOP 09 a STAN. Namísto obranyschopné armády jsme budovali malý profesionální sbor, který byl určen především pro mise v zahraničí. Přitom obrana země začíná doma u kvalitního  ekonomicky silného zázemí, moderní výzbroje a hlavně lidí, kteří mají motivaci a podmínky k výkonu služby, nikoliv z dluhů v zemi, kde si politici půjčují v cizích zemích na provoz státu.


Mluvíte o vládní kampani jako o obchodní příležitosti. Co tím konkrétně myslíte?

Současné vyzbrojování české armády nevypadá jako promyšlený bezpečnostní projekt, ale spíše jako byznys pro velké zbrojařské koncerny, často zahraniční. Nevidím snahu o rozvoj domácích výrobních kapacit či strategických státních podniků. Pokud bychom například budovali státní podniky specializované na obranné technologie, nejenže bychom posílili naši soběstačnost, ale zároveň bychom zvýšili transparentnost a zlepšili ekonomické možnosti celé země. Takhle jsme jen odbytištěm a platícím zákazníkem na dluh, který navíc čelí obrovskému riziku korupce a klientelismu.


Vidíte nějaké konkrétní kroky, které vláda zanedbává?

Určitě, o tom by se dalo hovořit hodiny. Například zákon o lobbingu je roky v nedohlednu. Protikorupční opatření stagnují v nekonečných diskusích bez výsledku. A co je nejhorší, chybí reálná a komplexní bezpečnostní strategie, která nebude postavena na dalším zadlužování a omezování ekonomické svobody všech občanů. Vláda nehovoří o vnitřní bezpečnosti, kybernetické bezpečnosti, energetické soběstačnosti nebo zajištění surovinových zdrojů. To vše přitom patří mezi pilíře obranyschopnosti státu. Místo toho se mediálně prezentují jen nákupy útočných systémů v řádu desítek miliard opět ze špatně vedené ekonomiky státu.


Kritizujete i ekonomickou stránku celé věci. V čem je podle vás problém?

Stát pod vedením současných politiků dává miliardy do zbrojení, ale chybí dlouhodobý finanční rámec. Občané budou muset tato rozhodnutí zaplatit, často formou dalšího zadlužování. Přitom se neřeší, jak tyto výdaje zapadají do širšího obrazu ekonomické soběstačnosti. Máme drahé zbraně, ale nejsme připraveni na ekonomické krize, výpadky energií nebo potravinovou nesoběstačnost. To není strategická bezpečnost, to je iluze bezpečí za velmi vysokou cenu s nejistou budoucností.


Jaké by měly být první kroky ke skutečnému zajištění bezpečnosti státu?

Za prvé se musí přehodnotit bezpečnostní strategie tak, aby zahrnovala nejen armádu, ale i všechny složky státu, které se na bezpečnosti podílí. Za druhé je nutné v první řadě investovat do domácích kapacit, které posílí soběstačnost. Za třetí je už desítky let na čase, konečně zvýšit transparentnost nákupních procesů a přijmout klíčové protikorupční zákony jako to mají všechny demokratické země. A konečně, politici musí vést s občany poctivý dialog. Ne je stavět před hotovou věc s tím, že musejí platit, ale často nevědí za co, uzavírá PhDr. Michal Riško

Sdílet přes WhatsApp
Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitter
Sdílet E-mailem