Transparentnost, tedy v překladu do běžné češtiny průhlednost, je to, po čem ve správě věcí veřejných občan často volá. A oprávněně. Stavba nového hradeckého stadionu je s plánovanými náklady 650 milionů bez DPH největší novodobou hradeckou investiční akcí, takže jistou transparentnost při výběru architektonického návrhu, zhotovitele i termínů si jistě zasloužila. Dalo by se říci, že stadion se nerodil lehce, bez dramat a sporů v minulosti.
Stavba měla začít již v roce 2018, kdy minulé zastupitelstvo vybralo firmu, která měla stadion postavit za 400 milionů korun. Kvůli chybě byl však tendr zastaven, druhé řízení v témže roce bylo také zrušené a ani za navýšenou cenu 505 milionů se nepovedlo zakázku vysoutěžit. Až čtvrtý pokus byl úspěšný, nicméně vysoutěžená cena 568 milionů byla výrazně překročena. Přes veškerá zdržení se nakonec povedlo dodržet termín srpnového premiérového zápasu a Hradec tak má svůj stadion s kapacitou 9300 diváků splňující parametry UEFA 4 pro mezinárodní utkání.
Patriot (a to nejen fanda kopané) by si teď mohl říct: „hurá, konec dobrý, všechno dobré”, ale při jednoduchém pohledu na krásnou vizualizaci bělostného stadionu z minulosti ve srovnání s výsledkem, se dostavuje poněkud kyselý pocit. Že nejsem sám, komu se stávající podoba stadionu úplně nelíbí, svědčí například anketa Hradeckého deníku, ve které se 91 procent čtenářů vyjádřilo, že se jim průhledné opláštění stadionu nelíbí. Hlas lidu, hlas Boží. To, co se drtivé většině nelíbí, je právě ona průhlednost, transparentnost.
„Propustnost fasády musí být padesát procent. Vizualizace, která vypadala jako kompaktní opláštění, tak vytvářela určitou iluzi, která nemohla být stavbou naplněna.“ Takto komentoval náměstek primátorky Lukáš Řádek (TOP09) stávající neuspokojivou podobu. Člověku se při podobně vyhýbavém vysvětlení nabízí myšlenka, že zřejmě dohled odpovědných politiků nad realizací největší investiční městské akce také vytvořil jistou iluzi, která také nebyla naplněna…
Jiný materiál, konkrétně tahokov, který by byl vizuálně právě takový, jak si stadion většina z nás představuje (a jak vypadala vizualizace), by údajně stál dalších 30 milionů. Na vině je prý zvyšování cen materiálů. A tady se nabízí další otázky: Co bránilo osobám zodpovědným za výběr projektu i realizaci, si toto pohlídat včas? Jak kvalitně byla zpracována smlouva s dodavatelem, aby neumožňovala výrazné zdražení projektu? Jak zodpovědně přistoupilo vedení radnice k procesu vzorkování materiálů?
Již zmíněný náměstek popisuje tento proces takto: „Já u toho nebyl, stalo se to už dříve, ale vím, že to opláštění a tahokov byly posuzovány na čtyřech vzorcích. Vybral se tento a ten možná nyní ve větší ploše vypadá průhlednější, než jste očekávali.“ Možná by u nějaké příští podobně velké investice bylo dobré, aby u výběru zodpovědný náměstek byl.
