Poslední dva roky nám ukázaly, že právo nefunguje. A že bez funkčního právního státu můžeme ztratit naprosto vše – majetek, důstojnost, svobodu. Právní ochranu jsme ale ztratili už dávno. Za znásilnění, jehož vyšetřování způsobuje obětem nová traumata, si pachatel odsedí 3-4 roky. Otec, křivě obviněný ze sexuálního zneužívání dítěte během rozvodu, se se svým synem znovu setká po pěti letech soudních sporů. Oběť podvodného e-mailu raději oželí desetitisícové úspory, než by si najímala právníka a čekala roky na spravedlnost, která nemusí přijít. Student musí opustit vysokou školu, protože ho, jako neočkovaného proti covid-19, nepustí na kolej ani na praxi, aby mu Nejvyšší správní soud po dvou letech dal za pravdu.
To je jen několik příkladů toho, jak moc právo nefunguje a jak moc ho potřebujeme. V čem je problém a co s tím? V první řadě je nezbytné změnit systém fungování soudnictví. Soudy musí lidem poskytnout nejen rychlou ochranu, ale i pomoc při domáhání se práv. Tak, aby většinu sporů mohli lidé řešit bez drahých právníků. Je nutné vytvořit prostředí, v němž soudci ponesou odpovědnost za kvalitu své práce. V němž se na vyšší místa dostanou kvalitní soudci, v němž bude záležet na odvedené práci. Podobně, jako je tomu v jiných profesích.
Je nezbytné zrevidovat existující zákony, snížit jejich počet, zobecnit je a hlavně je učinit srozumitelnými. Protože dnes zákonům nerozumí nejen běžní občané, ale často ani právní specialisté. Pokud lidé nebudou zákonům rozumět, nebudou jim věřit. A bez důvěry lidí v zákony se právo stává zneužitelným nástrojem v rukou těch, kdo ho mají pod kontrolou.
Je nepřijatelné, aby Okresní soud v Plzni vykládal stejný paragraf jinak, než si ho vykládá Okresní soud v Jihlavě. Právní předpisy musí být formulovány jednoznačně a umožnit soudům posuzovat každý konkrétní případ s vědomím toho, že výklad zákonů jim v práci pomáhá, že pro ně není černou můrou. Je naprosto v rozporu s principy demokratického právního státu, aby právo vykládala ministerstva, navíc každé trochu jinak. Lidé mají právo očekávat, že v podobných věcech bude justice rozhodovat podobně.
Trestní právo představuje jeden z nejzásadnějších nástrojů státní moci proti občanům. Umožňuje prolomit tak základní práva a svobody, jako je svoboda pohybu, právo na ochranu soukromí apod. Prostředky trestního práva umožňují odposlouchávat cizí hovory, sledovat cizí poštu. Trestní právo může dovést člověka do vězení. Je zcela nezbytné, aby trestní právo fungovalo nezávisle na aktuální politické moci a aby tzv. „měřilo všem stejně“. A je zcela nezbytné, aby trestní právo začalo chránit skutečně důležité hodnoty, jako je zejména život, zdraví a lidská důstojnost, a chránilo je spravedlivě.
Slovo exekuce se stalo synonymem útlaku slabých ze strany mocných. Žijeme v době, kdy mnoho lidí upadá do dluhové pasti, z níž neexistuje cesta ven. Žijeme ale i v době tzv. „milostivého léta“, osobních bankrotů, kdy se poctiví věřitelé nedomohou svých práv. Jakoby si právo neumělo poradit s lichváři nebo naopak s podvodníky, kteří zneužívají ochrany dlužníků. Nesystémovost v této oblasti vede paradoxně k tomu, že tratí ten, kdo z dobré vůle půjčí jinému peníze, stejně jako ten, kdo uvěří odborníkovi a půjčí si od něj, aby pak splácel násobky původního dluhu kvůli lichvářským úrokům a jiným poplatkům. Je nutné nastavit systém tak, aby podpořil starořímskou zásadu, že smlouvy se mají plnit. Nezodpovědné dlužníky nelze chránit na úkor poctivých věřitelů. Stejně tak je ale nutné chránit běžné občany před podvodníky, před lživými reklamami různých institucionálních věřitelů, před dluhovou pastí.
Reforma právního systému je s ohledem na jeho složitost téměř nemožný úkol. Jenže taková reforma je nezbytná. Dlouhodobě se právo vzdaluje reálnému životu. Pokud ale lidé nezačnou věřit právu a soudům, nevybudujeme skutečně demokratický právní stát. Je to úkol na roky, možná desetiletí. Ale je třeba s ním začít. Na základě široké odborné diskuse zástupců justice, právníků z dalších oborů, ale i zástupců tzv. laické veřejnosti. Jinak zůstane formální právo nástrojem pro likvidaci skutečných práv tak, jak to zažíváme minimálně poslední dva roky.
