Rubriky
Nezařazené

Proč PRO?

Také máte zlozvyk, že občas sedíte na lavičce a pozorujete okolí? Občas je to zábavné, občas smutné. Z tváři lidí lze číst mnohé a já si všímám i barev oblečení ,které vypovídají o jejich náladě .

Před pár dny, než jsem odletěla , jsem seděla chvílí v parku. Byla jsem na cestě poslat zásilku a protože bylo nádherné počasí, chtěla jsem se projít.

Vedle mne seděla starší paní. V ruce držela igelitový pytlík a v něm staré rohlíky . Sem tam rozdrobila rohlík a hodila ptáčkům, kteří se slétali kolem ní.Taková malá tvoření a kolik křiku.

Chvílí jsem paní sledovala, a protože jsem byla nenápadná ,jako kombajn v poli, paní mi podala kousek rohlíku, ať se k ní přidám. Spolu jsme krmily křiklouny a povídaly si.

Většinou předpokládáme, že víme, kdo si co myslí. Důchodci jsou v pohodě, Babiš jim přidal . Ti neřeší nic apod…. čtu to na sítích velmi často. Ale opak je pravdou. Možná neřeší problémy, jako jiné generace, ale jejich trápení zanechává stejně hluboké rány. Paní mi vyprávěla o rodičích, otec zemřel na konci války, maminka ho o moc dlouho nepřežila. Mluvila o tom, jak se s nimi jednalo během komunismu a nebylo to příjemné, protože minulost rodičů ji stíhala, jako černý démon .

Přesto to ustála, časem se vdala, měla děti a dnes už má i jedno pravnouče. Na dotaz, jak se jí žije v této zemi ,odpověděla jedním slovem. Děsně.

Ona nemá strach o sebe, neboť byla zvyklá žít skromně a život ji naučil se přizpůsobit, ale bojí se o své potomky. Moderní doba je rozmazlila a situace, ve které se nacházíme, je uvádí do stavů ,které ona nikdy nepoznala.

Dnes je moderní nemoc deprese, zoufalost a úniková cesta sebevražda. Na vše máme diagnózy a paragrafy.To, za její doby nebylo .Lidé se spojovali, pomáhali si a vzájemně se drželi. Dnes se nepodrží ani vlastní rodina. Hodnoty zmizely.

Paní pokračovala svým příběhem, což už není nic tak důležité, abych psala. To podstatné vyslovila, pojmenovala. V dnešní době se lidé bojí dát problému jméno, bojí se řešit věci konfrontací,protože by se na ně špatně pohlíželo a nedej bože, co kdyby je někdo přestal mít rád?

Co je skutečně přátelství, láska ? Virověk ukázal skutečné hodnoty lidí i rodin, rozdělil i nerozdělitelné a vrazil klín do vztahů.

Ptáte se mne proč PRO a posíláte různé konspirační teorie na členy týmu, divíte se, že je odmítám?

Tito lidé při mne stáli,když jsem řešila útoky, měla problémy a čelila šikaně, kterou bych vám nikomu nepřála. Moji vlastní přátelé ,kterým jsem bývala oporou v těžkých časech, najednou zmizeli, telefon znal jen vyzváněcí tón , kde druhá strana nepřijímala. Vlastní rodina se odklonila (ne všichni), přestože věděli, kdo jsem a kde pracuji .

Tahle skupinka úžasných, vzdělaných lidí, která měla život postaven na skutečných lidských hodnotách , se stala moji rodinou .Když vás rána položí, zvednout se bývá náročnější. Ale když vám k tomu dopomůže něčí paže, jde to mnohem snáz. Říká se, že karma je zdarma, že vše, co zaseješ, jednou sklidíš.

Plevel odešel z mého života a krásné květiny zůstaly. Vše špatné bylo pro něco dobré.

Neztrácejte víru sami sebe, ani své blízké . A nezapomeňte, že každá bouře jednou přejde a pak slunce opět vyjde. Tam, kde je vůle, je i cesta.

Strana PRO zná cestu, má řešení a je provázena silnou vůlí a hodnotami života, které sdílím také. 

Právě proto jsem PRO!

Share on Facebook
Facebook
Sdílet...
Rubriky
Nezařazené

Dejme dětem šanci

Když jsem byla malá holka, je tomu už hodně dávno,užívala jsem si pobyt venku s přáteli . Mikulov byl tehdy městečko, které se proslavilo v následujících letech.

Nedělalo nám problémy přebíhat z jedné části města na druhou.Nikoho z nás nenapadlo počítat naběhané kilometry. Akce a setkání, to bylo to, na čem vše stalo.

Teta, pro nás byla každá druhá maminka našich přátel . Nikdo se nepozastavoval nad tím, že jsme posvačili u jedné a povečeřeli u druhé. Mezi tim se stavili napít u třetí . Tak se to střídalo. Maminky se mezi sebou znaly a z oken si dávaly signály, že jejich ratolesti jsou tam.

Výlet do kukuřice , byl pro nás adrenalinem, stejně jako zdolávaní stohu a šplhání na strom, který byl osypán jablky.

Některá jablka jsme sbírali přímo ze země, utřeli je do špinavých triček a s chutí snědli . Když jich nebylo dost , kolovala dokola a každý dostal svuj “hryzanec “.

Všichni jsme nosili tepláky , které měly protlačená kolena , dírky od pádů a stromovych dobrodružství.

Kdyby mi tehdy někdo řekl, že budeme i my bojovat za naší svobodu,která už jednou byla vykoupena krví našich předků, nevěřila bych.

Nevěřila bych, že nás vláda zaprodá a vymění za tučná konta a UA body .

Jako národ jsme si prošli peklem , ale dokázali jsme rozvinout průmysl, vyrábět auta , pokořit půdu a vypěstovat obživu . Naši sportovci byli známí , přestože lokalita naší země moc cizincům neříkala . Hlas božského Karla Gotta znali za hranicemi naší matičky země . Byli jsme skromní , byli jsme šťastní.

Vidět premiéra Fialu, který dostal možnost setkání s papežem a využil ho jen k debatě o Ukrajině, mne utvrdilo v tom, že máme v čele naší země zrádce , zaprodance .

Očekávala bych, že premiér země ČR bude hájit naše věci a bude debatovat o našich věcech . Stejně tak bych očekávala, že ministr zdravotnictvi přestane plácat nesmysly a začne poslouchat doporučení a odborníky, místo toho, aby sbíral kredity EU.

Žijeme v jiné době, pokrok nelze zastavit, ale minulost nelze vymazat . Nikdy nemůžeme zapomenout na to, čím prošli naši předkové , abychom my mohli žít . Abychom mohli běhat, smát se a užívat si života. Nyni stojíme na stejné čáře a před stejným nepřítelem, jen zbraně jsou jiné.

Ještě před dvěma lety se zdál být můj život zcela běžný a možná občas stereotypní, z mého pohledu. Pro jiné mohl být turbulentní, neboť jsem byla věčně v pohybu a akce byla mým denním přítelem. Sledovat postupnou ztrátu svobody, omezovani a neskutečnou hloupost lidi , mne navedlo vice a vice ke vzpomínkám, které mi připomínaly, jak chutná život a jak by měl vypadat . I s pokrokem v zádech, mají naše děti právo na jasnou budoucnost, možnost volby a jistou .

Se sebevražednou vládou v čele, kterou si zvolil lid ( pro mne nepochopitelně ) nemají naše děti nic, natož budoucnost, a důchodci mohou o klidném staří jen snít .

Proto je pro mne jedinou cestou PRO. Právo Respekt Odbornost Základní hodnoty ,které by měly být běžné ,a které se vytratily z politické scény, je potřeba vrátit zpět.

Podívám- li se kolem, čtu z tváři lidí obavy z nejistoty, strach, že vše, co kdy vybudovali ztratí , obavy , jak zvládnou staří a kde dožijí poslední roky svého života. Strach mít vlastní názor .

A tohle skutečně chceme ?

Share on Facebook
Facebook
Sdílet...