Aktuality
Rubriky
Bezpečnost Homepage Ondřej Svoboda

Cenzura jako bezpečnostní nástroj

Je cenzura přípustným nástrojem bezpečnostní politiky?

V posledních dnech, týdnech a měsících jsme ze strany státní moci vystaveni úkazu, který měl raději zůstat zapomenut na smetišti dějin, úkazu, který se bytostně dotýká samé podstaty svobodné demokratické společnosti, a který její existenci ohrožuje ba dokonce zcela popírá, a proto je, i v kontextu historického vývoje českého národa, Listinou základních práv a svobod výslovně zakázán ve třetím odstavci článku 17: „Cenzura je nepřípustná“. Ministerstvo vnitra dokonce připravuje zákon, na jehož základě má být možné vypínat webové stránky zveřejňující nevhodné informace, rozumějme tedy, ministerstvo zcela otevřeně hodlá zavést v podobě zákona do právního řádu České republiky nástroj, kterým na základě dosud nejasných podmínek hodlá realizovat činnost, za kterou na diplomatické úrovni Česká republika odsuzuje totalitární režimy jako Čína, Rusko nebo Severní Korea.

Jediný důvod, který z úst ministra vnitra v této souvislosti zaznívá, je ochrana společnosti. Ochrana občanů před škodlivými informacemi, které údajně ohrožují bezpečnost České republiky. Co jsme se od ministra vnitra už nedozvěděli je to, kdo rozhodne, co je škodlivá informace, na základě jakých důkazů a z čeho dovodí, že právě takto označená informace má potenciál ohrozit bezpečnost republiky.

Listina základních práv a svobod skutečně umožňuje omezit právo na informace a právo na svobodu projevu, na základě zákona, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

Tyto pojmy nejsou bezobsažné, jako vyjádření ministra vnitra a obecně politiků poslední dekády. Ochrana práv a svobod druhých zahrnuje jistě projevy hrubé pomluvy, návod k potlačování práv národnostních menšin a nenávistné projevy, které by měly potenciál podněcovat k násilí ke skupině jiných lidí a ohrožení jejich životů. Veřejnou bezpečnost mohou ohrožovat výzvy k veřejnému násilí, rabování, útokům na cíle strategické infrastruktury či orgány veřejné moci. Ochrana veřejného zdraví může být ohrožena například reklamou na jedy či jinak závadné prostředky, které by byly vydávány za léčiva a dodávány na trh. Ohrožení mravnosti typicky ohrožuje šíření dětské pornografie. A v otázce bezpečnosti státu, si lze představit, že pokud někdo na veřejné internetové síti sdílí informace o pozicích vojsk, o složení armády, o umístění strategických cílů, zejména v době, kdy je stát reálně ohrožen cizí armádou a tyto informace tak jsou dostupné nepříteli, lze považovat zamezení šíření takových informací za žádoucí.  Není náhodou, že většina těchto jednání je současně také popsána v trestním zákoníku jako trestné činy a o jejich škodlivosti tedy není výraznějších pochyb. Nicméně tomu také odpovídají situace, za kterých Listina základních práv a svobod umožňuje využití prostředků cenzury. Trestní právo lze využít pouze jako ultima ratio, tedy poslední možnost, pokud nelze ochrany společnosti dosáhnou prostředky jinými, přiměřenějšími. Pokud právní řád umožňuje omezit svobodu slova a právo na informace v souvislosti s trestnými činy či jinak podobně závažným jednáním, pak cenzuru není možné používat v situacích méně závažných, přestože by se to jistě některým osobám hodilo.

Může snad být ohrožením státu sdílení informace, která neodpovídá názoru vysokého státního úředníka, názoru někoho, kdo se označuje za odborníka, úzu, který zastávají hromadné sdělovací prostředky nebo dokonce v rozporu s přesvědčením většiny společnosti?

Trestní zákoník nezná žádný trestný čin, který by se označoval jako nesouhlas se státní ideologií. Názory státu nevznikají samy od sebe, ale podle toho, co si myslí a jak jednají ti, kteří jsou vedením státu pověřeni. A právě svoboda slova a projevu a právo na informace jsou těmi prostředky, kterými je možné postoje státu regulovat a ovlivňovat. Pokud někdo projevuje touhu tyto názory potlačovat, pak je evidentní, že jeho zájmem není ochrana bezpečnosti státu, ale zamezení vlivu na jeho názor, jeho postoj či jeho přesvědčení, navození iluze jednotného státního postoje a tedy upevnění moci. K prostředkům cenzury tedy budou sahat ti, kteří nejsou schopni svoji pravdu obhájit, ti, kteří si ve svých názorech a postojích nejsou jistí a obecně jejich osobnost není dostatečně silná, aby oponentuře čelila. S bezpečností státu to nemá nic společného. Naopak, užívání cenzury tam, kde nemá místo, ohrožuje základy demokratického právního státu a je větším ohrožením republiky, než když někdo na internetu zveřejní informaci, která není podložená nebo možná není pravdivá. Jediným přípustným řešením takové situace musí být ověření informace a poskytnutí její pravdivé varianty, nikoli její zákaz. Pokud se snad někdo domnívá, že zákazem informace dojde k jejímu zmizení, tak je na hlubokém omylu. Ani v dobách nejhlubší normalizace oponentní názory nezmizely, ale šířily se samizdatem a undergroundem. Čeho jiného docílí ministerstvo vnitra tím, že zakáže šíření skutečně nebezpečné informace, než toho, že se taková informace bude šířit dál, jinými způsoby a s puncem většího významu, když byla státem zakázaná?

Pokud někdo nebo něco skutečně ohrožuje bezpečnost a demokratické základy našeho státu, pak je to osoba ministra vnitra a úředníci, kteří bez jakékoli oponentury plní jeho pokyny. Je to současná vláda, která nekriticky přijímá jakékoli rozhodnutí úřadníků Evropské unie, bez ohledu na to, za nepoškozuje zájmy České republiky a českých občanů. Vláda, která bez mrknutí oka vydává miliardové částky z veřejných rozpočtů na podporu zájmů cizích mocností a těm, kteří vyjádří jiný názor vyhrožuje trestním stíháním prostřednictvím orgánů státu. Jak si vynutit poslušnost každého jednotlivého příslušníka si na ministerstvu vyzkoušeli, když jim nezákonně nařídili očkování proti nemoci, která téměř nikoho z nich reálně neohrožovala a prostředkem, který objektivně nemohl zajistit fungování bezpečnostního sboru a vyhrožovali vyhozením těm, kteří by se snad nepodřídili. Jednala tak minulá vláda a ta současná si ponechala dostatečný prostor na to, aby tento efekt ještě náležitě využila, než pod tlakem okolností povinnost očkování zrušila.

Je jen na nás, zda chceme mít ve vedení státu osobnosti, které nejsou schopny ustát míru kritiky a bojují proti ní nástroji totalitních režimů a příslušníky, kteří se osobně a obětavě starají o bezpečnost našich občanů, vydírají, aby si vynutili jejich poslušnost nebo si zvolíme zástupce, kteří budou vadné informace vyvracet informacemi správnými, nebudou se bát diskuze s oponenty, přijmou i jiný názor a budou respektovat právo každého svůj názor svobodně vyjádřit a ke svým podřízeným budou zachovávat patřičný respekt a úctu. My jsme PRO!

Share on Facebook
Facebook
Sdílet...