Aktuality
Rubriky
Nezařazené

Dejme dětem šanci

Když jsem byla malá holka, je tomu už hodně dávno,užívala jsem si pobyt venku s přáteli . Mikulov byl tehdy městečko, které se proslavilo v následujících letech.

Nedělalo nám problémy přebíhat z jedné části města na druhou.Nikoho z nás nenapadlo počítat naběhané kilometry. Akce a setkání, to bylo to, na čem vše stalo.

Teta, pro nás byla každá druhá maminka našich přátel . Nikdo se nepozastavoval nad tím, že jsme posvačili u jedné a povečeřeli u druhé. Mezi tim se stavili napít u třetí . Tak se to střídalo. Maminky se mezi sebou znaly a z oken si dávaly signály, že jejich ratolesti jsou tam.

Výlet do kukuřice , byl pro nás adrenalinem, stejně jako zdolávaní stohu a šplhání na strom, který byl osypán jablky.

Některá jablka jsme sbírali přímo ze země, utřeli je do špinavých triček a s chutí snědli . Když jich nebylo dost , kolovala dokola a každý dostal svuj “hryzanec “.

Všichni jsme nosili tepláky , které měly protlačená kolena , dírky od pádů a stromovych dobrodružství.

Kdyby mi tehdy někdo řekl, že budeme i my bojovat za naší svobodu,která už jednou byla vykoupena krví našich předků, nevěřila bych.

Nevěřila bych, že nás vláda zaprodá a vymění za tučná konta a UA body .

Jako národ jsme si prošli peklem , ale dokázali jsme rozvinout průmysl, vyrábět auta , pokořit půdu a vypěstovat obživu . Naši sportovci byli známí , přestože lokalita naší země moc cizincům neříkala . Hlas božského Karla Gotta znali za hranicemi naší matičky země . Byli jsme skromní , byli jsme šťastní.

Vidět premiéra Fialu, který dostal možnost setkání s papežem a využil ho jen k debatě o Ukrajině, mne utvrdilo v tom, že máme v čele naší země zrádce , zaprodance .

Očekávala bych, že premiér země ČR bude hájit naše věci a bude debatovat o našich věcech . Stejně tak bych očekávala, že ministr zdravotnictvi přestane plácat nesmysly a začne poslouchat doporučení a odborníky, místo toho, aby sbíral kredity EU.

Žijeme v jiné době, pokrok nelze zastavit, ale minulost nelze vymazat . Nikdy nemůžeme zapomenout na to, čím prošli naši předkové , abychom my mohli žít . Abychom mohli běhat, smát se a užívat si života. Nyni stojíme na stejné čáře a před stejným nepřítelem, jen zbraně jsou jiné.

Ještě před dvěma lety se zdál být můj život zcela běžný a možná občas stereotypní, z mého pohledu. Pro jiné mohl být turbulentní, neboť jsem byla věčně v pohybu a akce byla mým denním přítelem. Sledovat postupnou ztrátu svobody, omezovani a neskutečnou hloupost lidi , mne navedlo vice a vice ke vzpomínkám, které mi připomínaly, jak chutná život a jak by měl vypadat . I s pokrokem v zádech, mají naše děti právo na jasnou budoucnost, možnost volby a jistou .

Se sebevražednou vládou v čele, kterou si zvolil lid ( pro mne nepochopitelně ) nemají naše děti nic, natož budoucnost, a důchodci mohou o klidném staří jen snít .

Proto je pro mne jedinou cestou PRO. Právo Respekt Odbornost Základní hodnoty ,které by měly být běžné ,a které se vytratily z politické scény, je potřeba vrátit zpět.

Podívám- li se kolem, čtu z tváři lidí obavy z nejistoty, strach, že vše, co kdy vybudovali ztratí , obavy , jak zvládnou staří a kde dožijí poslední roky svého života. Strach mít vlastní názor .

A tohle skutečně chceme ?

Share on Facebook
Facebook
Sdílet...